Právě adresát těchto dopisů, Oscar, má ve stavbě příběhu podstatný part, na jehož bedrech stojí provázání současné vraždy novináře, který přicestoval do příměstského městečka, a případu, který se stal před dávnými lety. Postupně sledujeme kvalitní konstrukci a jsme zasypáni řadou otázek: Proč se devatenáctiletá dívka bez vědomí rodiny přistěhuje do domu, kde se měla odehrát před mnoha lety odporná vražda a oběť zde byla rozčtvrcena a schována v mrazáku, takže se domku přezdívá Mrazírna? Proč se rodiče Oscara chovali ke svému dítěti, jako by v něm bylo od narození nějaké temné zlo? Pokud se literární autor rozhodne vložit děj svého příběhu do nějakého zvláštního počasí, můžeme to považovat za určitou metaforu. Zde je to právě mlha, která zaplavuje všechny obyvatele včetně myšlení vyšetřujících a skrývá souvislosti, vyskytující se mezi mrtvým mužem visícím na ocelovém lanku nad bazénem a ženou před řadou let naskládanou v mrazáku.
„Jednoho dne umřeme, ale všechny ostatní dny prožijeme naplno.“ – Takový citát v jednom momentu zazní v souvislosti s jinou figurou – osmdesátiletým Gunarem na vozíku, který se odmítá chovat jako handicapovaný a rozplétá záhadu stejně jako vyšetřovatelka Marie, Strindbergova partnerka. O skutečném pachateli dávného zločinu chce zjistit co nejvíc i zmíněná devatenáctiletá dívka a svou minulost touží rozklíčovat rovněž Oscar, a tak sledujeme vnášení světla do zamlžené reality z celé řady úhlů. Právě na linii Oscara má spisovatelka možnost předvést schopnost realisticky popsat muka abstinujícího alkoholika. Těžce snesitelný stav, který se nazývá bažení, přímo pramení z jeho traumatu v dětství a pocitů viny, které si nese uzamčeny v sobě.
Igor Bareš samozřejmě podává jako narátor výkon na vysoké úrovni, tak jak jsme zvyklí, a hovoří s takovou naléhavostí, jako by mu na odhalení pravého vraha samotnému osobně záleželo. Expresi si dovolí jen zcela výjimečně a vypráví s plynulostí a svou tak typickou měkkostí v hlase. Román Mlha se však postupně samozřejmě dostává dějově do dramatické kulminace, a tehdy Bareš interpretuje s patřičným vkladem tísně. K dojemnému výkonu Lucie Juřičkové v roli matky není co dodat. Její hlas je ve chvílích novopečené maminky plný radosti a naděje, postupně zní rozčarováním, zklamáním a únavou.
Romány, které jsou součástí souvislé řady, jsou výjimečné pro schopnost autora provázat jednotlivé příběhy. Kristina Ohlsson je v tomto mistryní, a dokonce takového rázu, že překope rozuzlení zápletky následujícím románem. Každý díl strindbergovské série však zůstává svébytným dílem, kterému neznalost těch předchozích neškodí. Hudba doplňující mluvené slovo nevyniká nijak zvlášť, nicméně je vřazena do závažných momentů vkusně a funkčně.
