Málokterá z knih překladatelky a spisovatelky Jany Jašové unikla pozornosti. Od devadesátých let jich vydala deset, a přestože je její jméno momentálně nejvíc skloňováno v souvislosti s žánrem thrilleru, její první audioknižně vydanou nahrávkou, která je dodnes k poslechu, se stala próza pro děti a mládež s názvem Psí dny. Stojí za zmínku, že za tuto knihu získala ocenění Zlatá stuha, a není tedy divu, že se jí dostalo interpretace v podobě hlasů Petry Špalkové a Petra Čtvrtníčka.
Jak už ale bylo řečeno, nejvíc je jméno Jany Jašové vidět v souvislosti s psychologickými thrillery, počínaje příběhem Znič to jméno. Vzhledem k tomu, že si autorka svou thrillerovou prvotinou získala přízeň čtenářů i literární kritiky, pokračovala v témže žánru knihou Krutý měsíc a následně románem Dravé zvěři napospas. Za všechny tři byla postupně nominována na cenu Magnesia litera a druhý román v pořadí si pak ocenění v roce 2024 skutečně odnesl.
Není divu, že právě Krutý měsíc se první z trojice dočkal audioknižního vydání, a to díky vydavatelství Voxi. Četby se opět ujaly dva hlasy, tentokrát oba ženské. Pro posluchače totiž čtrnáctihodinové vyprávění načetly Lenka Krobotová a Zdeňka Žádníková. Zatímco v tomto příběhu se snažíme přijít na to, kam zmizel čtrnáctiletý syn hlavní hrdinky, a proč ta se probudila uprostřed lesa ve voze, zbrocená krví, následující případ s názvem Dravé zvěři napospas se soustředí na příběh ženy, kterou pronásleduje zhrzený nápadník z internetové seznamky – a zdá se, že se nezastaví před ničím. Tento příběh pro Voxi z kraje letošního roku načetla Ivana Jirešová.
Po natočení nejčerstvějšího románu z trojice ovšem konečně přišla řada na ten první, který slibnou kariéru autorky psychologických thrillerů odstartoval. Více než čtrnáctihodinovému titulu Znič to jméno propůjčila hlas česká herečka, moderátorka a audioknižní interpretka Tereza Dočkalová. Načetla z více úhlů vyprávěný příběh Kláry, která sice žije v Hamburku, ale jedné srpnové noci ji z pohodlí vytrhne nejprve otcův telefonát z Čech a definitivně pak jeho smrt. Během zařizování všeho potřebného kolem pohřbu zjišťuje, že pod pokličkou maloměstského života stále vře jedovatá směs tajemství a Klára nebude dlouho v bezpečí.
Ve vyprávění se střídají ženské postavy jako otcova první žena Milada, Klářina mladší sestra Ela nebo samotná Klára. Jašová pasáže jednotlivých postav označuje jako Rusalka, Meluzína, Bludička, Nymfa a tak dál. Hrdinky si předávají slovo po leckdy překvapivě krátkých úsecích a stejně svižně mezi nimi Tereza Dočkalová „přepíná“. Není potřeba, aby byly od sebe odlišeny nějak drasticky, ve skutečnosti rozdíly mezi nimi tvoří nuance v tempu četby a náladě, s jakou do vyprávění v té které pasáži vstupují.
Každopádně všechny ženské postavy načítá Dočkalová s až uhrančivou důvěrností. Dokáže posluchače vtáhnout do děje už jen vytvořením dojmu, že je vyprávění adresováno právě jemu. Věřím, že díky pečlivé práci herečky i režisérky Heleny Rytířové, která celé natáčení řídila, si posluchači odnesou příjemně mrazivý zážitek – ostatně podpořený hudební složkou, kterou tvoří temně řezavé ambientní plochy.
