V edici Mistři slova jde v pořadí už o čtvrtý počin, který vybírá střípky z české literatury. Režie i hudby se opět chopil Jakub Tabery. Interpretace se ujal Dušan Sitek, v poslední době nemálo angažovaný narátor (historické romány Františka Niedla a Bernarda Cornwella). Mohlo by se proto zdát, že vše bude skvělé, jak jsme už u Mistrů slova zvyklí. Sám za sebe však můžu říci, že tentokrát chovám k výsledné audioknize spíše rozpaky.
Svým způsobem tak trochu za to může už samotný text. Lustigův rukopis se značně zříká emočního prožitku. Je chladný, drží si odstup, má spíše situaci a děj popisovat. Co do skladby se de facto větší spád objeví až v samotném finále. Sitek svým hlasem ke knize sedí, má jej prodchnutý zkušeností, je v něm zahořklost a současně jakási rezignovanost, protože události, které vypráví, se již staly, nic nelze odvolat, nic není možné změnit. Tragédie už je napevno součástí historie. Jenže stejně jako se z knihy stala součást povinné školní četby, Sitkův způsob interpretace onu „čítanku“ asociuje. Na jedné straně souzní s odstupem Lustigova stylu, na straně druhé mne jeho pomlky a velmi konstantně unylé tempo a frázování od jakékoliv možnosti se s postavami sžít vzdalují. Naprosto schází práce s hlasovými gesty, nakládání s rytmem, který by se proměňoval. Věty působí stejně dlouze, stejně pomale.
Netuším, zda a jak by se měl Lustigův román o cestě několika Židů, kterým se naděje však zvrátí do podoby kruté smrti, zvukově uchopit. Jestli by mu větší důraz na emoce při četbě pomohl, nebo jej naopak pokřivil. Audiokniha mne o správném způsobu zpracování bohužel nepřesvědčila.
