Hned na začátku, bychom si měli ujasnit, že nejde o čistokrevnou detektivku. Nový román, jenž je zároveň základním kamenem plánované série Souřadnice zločinu, se spíše řadí k proudu detektivního thrilleru. Více než detektivku jako od Agathy Christie můžete očekávat směs brownovsky laděných atraktivních lokalit a tajných sekt – příběh je totiž zasazen do husitskou historií protkaných kulis současného Tábora tajemného sektářského spolku se v něm také dočkáte. K tomu přihoďte nehezky provedené brutální vraždy, které jakoby vypadly z knížek Larse Keplera. Navrch nezapomeňte okořenit špetkou chandlerovského humoru – hlavní hrdinové totiž sypou z rukávu hlášky na počkání a všechny zážitky glosují, kudy chodí. Phil Marlowe hadr. Může tohle fungovat?
Kupodivu ano. Oproti jiným, žánrově podobným, knihám se u Mrtvé šelmy pořádně zasmějete, přitom ale tajemné záhady s kořeny v minulosti nechybí. Míchání historických skutečností a fabulací tu není nepřirozené, husitská tradice je s jižními Čechami trvale propojena a historické vsuvky a citáty dokážou zaujmout i zapřisáhlé odpůrce školního dějepisu. Místy se však až zdá, že si autoři z kališnické minulosti a jejího odkazu v dnešním husitském muzeu, bez nápisu muzeum na fasádě, pořádně utahují a že se ani jihočeská severská detektivka nebere smrtelně vážně. Což je jen dobře – americký thriller v českém prostředí by nejspíš skončil špatně. O co ale v knize přesně jde?
Z děje se snad smí prozradit, že zmizení renomovaného profesora táborského muzea nenechává chladnými nejen policii, ale ani Kalandrovu kolegyni, kurátorku Weissovou. Ta spojí síly se svým naprostým protikladem, bývalým policistou Štolbou, který provádí v muzeu zabezpečovací práce. Nesourodá, ale čtenářsky naprosto skvěle fungující dvojice, se i za cenu nasazení vlastních krků snaží nahlédnout pod roušku záhadné vraždy, protože jsou to právě oni, kdo najdou profesorovo mrtvé tělo na místní věži. Kromě vražd si v knížce užijete i přepadení, rvačky, loupeže a falešná obvinění, kterými se snaží autoři svést čtenáře a v našem případě i posluchače ze stopy.
Jak zafungovala dvojice Robert Štolba a Berenika Weissová právě v interpretaci pro zvukové vydání románu? Není překvapením, že o výrobu audioknihy se postaralo domovské vydavatelství Walker & Volf, které si dalo na výsledném produktu záležet. Dokazuje to zejména angažování dvou vynikajících mužských hlasů, z nichž jeden patří herecké legendě Jiřímu Klemovi a druhý neméně slavnému Otakaru Brouskovi mladšímu. Oba pány doplňuje herečka Kateřina Janečková, která už pro W&V přečetla lykantropickou fantasy Znamení vlka. Zatímco Jiřímu Klemovi zůstal výjimečně pouze menší prostor vypravěče a narátora předělů a úvodů, drtivou většinu hlavního děje si mezi sebou rozdělili zbylí dva interpreti. Kapitoly, které jsou vyprávěny z pohledu Štolby, čte Otakar Brousek a Bereničiny řádky načetla Kateřina Janečková. Při poslechu více kapitol za sebou, kde se takto oba jejich hlasy střídají, bohužel vychází najevo, že jde o obdobně nesourodou dvojici, jako u jejich literárních postav. Ačkoliv interpretka střídá různé polohy a do postavy se opravdu vžívá, jakmile promluví jeden ze dvou mužských kolegů, začne posluchači připadat, že vyrovnat se interpretačně takovým hereckým bardům není jednoduché. Kapitoly čtené panem Brouskem jsou posluchačsky šťavnatější, přirozenější a lépe střídají různá tempa vyprávění. Možná to byl můj dojem, ale i zvuk mi přišel u partů Kateřiny Janečkové méně čistý a trochu syrovější. Ostatní kapitoly s oběma sametovými mužskými hlasy však byly pro uši takřka pohlazením, pokud to jde u takto drsného vyprávění vůbec říct.
Četbu doplňuje i dynamická hudba, jejíž opakující se motiv však začne být časem trochu otravný. Drobnější variace na podobné téma by výsledku prospěly. Na několika místech pak byly bohužel slyšet zásahy zvukařových nůžek, kdy bylo patrné, že interpretka pravděpodobně nenačetla celé souvětí na jeden zátah a věta zněla kvůli různým výškovým tóninám hlasu v obou částech nepřirozeně.
Sečteno a podtrženo, první díl série máme za sebou. Interpretačně jde u obou mužských hlasů o bezchybný přednes. Dějově pak kniha rozhodně obstojí i mezi zahraniční konkurencí. Množství hlášek, které se objevovalo zejména v pasážích vyprávěných ze Štolbova pohledu, by bylo možná vhodné trochu zredukovat – vnucovat vtipy za každou cenu nemusí vždy dopadnout dobře. Za sebe však mohu říct, že jsem výslednou podobou Mrtvé šelmy potěšen a nemůžu se dočkat, až dnes již manželská dvojice autorů dokončí její románové pokračování. Kutnohorská Stříbrná iniciála má rozhodně na co navazovat. Brzy na shledanou, Štolbo a Weissová! Snad opět i v audiu…