V prvé řadě je třeba si říct, že Nikola Tesla by pro nás neměl být figurou z historie, zástupcem dávných dob. Narodil se sice v polovině devatenáctého století ještě v někdejším Chorvatském království, nicméně se téměř dožil konce druhé světové války. A třebaže ho máme spojeného s blesky (nejspíš podobně jako o sto padesát let staršího Benjamina Franklina), s přístroji na bázi jeho někdejších patentů se setkáváme někdy doslova na každém kroku. Všechno od bezdrátové nabíječky přes elektromotory, vysílačky, antény, dálkové ovladače nebo zářivky až po elektrárny napájející síť střídavým proudem, to všechno Tesla buď sestrojil a patentoval, nebo to funguje na principech, které popsal v rámci některého z výzkumů. Ostatně svazek Můj životopis a mé vynálezy vydaný tiskem obsahuje nemálo fotografií a nákresů včetně raného modelu indukčního motoru či dálkově ovládané ponorky z roku 1898.
Audioknižní vydání tohoto díla vychází z českého překladu Doris Hušové, který známe z knižní edice Tajemství v produkci nakladatelství Dialog. Texty, které Hušová překládala (zde je třeba říct, že z německého jazyka) původně vycházely v různých letech na pokračování ve více amerických periodikách. Zajímavostí je, že první životopisná část vycházela mezi lety 1917 a 1919 v časopise Electrical Experimenter, za kterým až do konce dvacátých let minulého století stál Hugo Gernsback, zakladatel legendárního magazínu Amazing Stories. Naopak texty z cyklu "Problém zvyšování lidské energie" zveřejnil už Century Illustrated Monthly Magazine v roce 1900.
Audioknižní vydání tohoto díla vychází z českého překladu Doris Hušové, který známe z knižní edice Tajemství v produkci nakladatelství Dialog. Texty, které Hušová překládala (zde je třeba říct, že z německého jazyka) původně vycházely v různých letech na pokračování ve více amerických periodikách. Zajímavostí je, že první životopisná část vycházela mezi lety 1917 a 1919 v časopise Electrical Experimenter, za kterým až do konce dvacátých let minulého století stál Hugo Gernsback, zakladatel legendárního magazínu Amazing Stories. Naopak texty z cyklu "Problém zvyšování lidské energie" zveřejnil už Century Illustrated Monthly Magazine v roce 1900.
Nikola Tesla je ve svém psaní vlastně velmi strohý až šroubovaný ve snaze vše co nejexaktněji pojmenovat. Včetně kategorií ryze psychologických či sentimentálních, například v souvislosti se vzpomínkami na dětství. Velmi často se tak setkáme s obraty jako "konečný produkt mé mysli", "praktická realizace syrového nápadu", nebo "když mi hlavou probleskne myšlenka, jež znamená pokrok v mé práci". Dokonce, když se pokouší být čistě lyrický, je jeho vyjadřování vlastně až roztomile technické: "osud skrytý v nekonečné hlubině budoucnosti".
Často ve vyprávění poukazuje na souvislosti s něčím, co sestrojil nebo vymyslel, popisuje, jak k tomu došel, co ho k tomu vedlo, má snahu se silně analyzovat. Jinak řečeno, na poměry autobiografií, na něž jsme zvyklí, má Tesla tendenci zaměřovat se až příliš na sebe a v některých posluchačích by mohl vyvolat mylný dojem chvástání. Je to dáno zaprvé tím, že jak sám přiznává, většina jeho života se odvíjela v kontextu silné sebekázně a sebezdokonalování. Za to mohla jednak jeho cílevědomost, jednak celkem široká škála zdravotních problémů, které mu stěžovaly běžný, natož pracovní život, a s nimiž se musel vyrovnávat. Zadruhé je pak potřeba si říct, jaká byla Teslova dobová pozice ve vědě a inženýrství. Ve zkratce šlo o muže, který projektoval první generátory elektrického proudu a přišel s alternativním osvětlením konkurujícím žárovce. O muže, kterému vděčíme za (nejen) rozhlasové vysílání – přestože první transatlantické bezdrátové spojení provedl v roce 1901 Guglielmo Marconi, americký nejvyšší soud později přiznal autorství jeho patentů Teslovi. Jinak řečeno: Tesla se v textech pro Electrical Experimenter vyjadřuje k sobě, své mysli, vizím a vynálezům tímto způsobem, protože přesně tohle se od něj jakožto ikony v oné době chtělo. Z dnešního hlediska je však kvůli tomu jeho životopis jen obtížně čitelný, o to příjemnější je však poslouchat ho v podání Zbyška Horáka, jelikož právě jeho interpretace vrací Teslovým slovům onu nestrojenou lidskost, kterou za více než století od prvního publikování mohla ztratit.
Vydavatelství Tympanum, pak ve spolupráci s Horákem připravilo tuto místy skutečně nelehkou četbu s obdivuhodnou pečlivostí a nechalo ji opatřit bohatou hudební složkou. Totiž hudba zakončující jednotlivé stopy je tajemně meditativní, často ambientní, kombinující čistě syntetické zvuky s rozfázovanými, reverzními nebo jinak elektrickými efekty upravenými hlasy akustických nástrojů – přičemž žádné hudební téma se v audioknize neopakuje.
Často ve vyprávění poukazuje na souvislosti s něčím, co sestrojil nebo vymyslel, popisuje, jak k tomu došel, co ho k tomu vedlo, má snahu se silně analyzovat. Jinak řečeno, na poměry autobiografií, na něž jsme zvyklí, má Tesla tendenci zaměřovat se až příliš na sebe a v některých posluchačích by mohl vyvolat mylný dojem chvástání. Je to dáno zaprvé tím, že jak sám přiznává, většina jeho života se odvíjela v kontextu silné sebekázně a sebezdokonalování. Za to mohla jednak jeho cílevědomost, jednak celkem široká škála zdravotních problémů, které mu stěžovaly běžný, natož pracovní život, a s nimiž se musel vyrovnávat. Zadruhé je pak potřeba si říct, jaká byla Teslova dobová pozice ve vědě a inženýrství. Ve zkratce šlo o muže, který projektoval první generátory elektrického proudu a přišel s alternativním osvětlením konkurujícím žárovce. O muže, kterému vděčíme za (nejen) rozhlasové vysílání – přestože první transatlantické bezdrátové spojení provedl v roce 1901 Guglielmo Marconi, americký nejvyšší soud později přiznal autorství jeho patentů Teslovi. Jinak řečeno: Tesla se v textech pro Electrical Experimenter vyjadřuje k sobě, své mysli, vizím a vynálezům tímto způsobem, protože přesně tohle se od něj jakožto ikony v oné době chtělo. Z dnešního hlediska je však kvůli tomu jeho životopis jen obtížně čitelný, o to příjemnější je však poslouchat ho v podání Zbyška Horáka, jelikož právě jeho interpretace vrací Teslovým slovům onu nestrojenou lidskost, kterou za více než století od prvního publikování mohla ztratit.
Vydavatelství Tympanum, pak ve spolupráci s Horákem připravilo tuto místy skutečně nelehkou četbu s obdivuhodnou pečlivostí a nechalo ji opatřit bohatou hudební složkou. Totiž hudba zakončující jednotlivé stopy je tajemně meditativní, často ambientní, kombinující čistě syntetické zvuky s rozfázovanými, reverzními nebo jinak elektrickými efekty upravenými hlasy akustických nástrojů – přičemž žádné hudební téma se v audioknize neopakuje.
