V druhém literárním počinu se Jirotka rozhodl rozehrát etudu na detektivní žánr. Čekejte, že jména Kavaňas či Maresku se budou zkloňovat ve všech pádech, a to je ještě dost možné, že některá z postav bude mít více identit a za některou se budou vydávat i postavy další. Jirotkův román má pozvolný start, až by se dalo říci poněkud nemotivující, na straně druhé ve své třetině díky jednomu kriminálnímu činu poprvé vyvolává napětí a poprvé výrazněji do něj přimíchá i úsměv. Jakmile se ve jménech začnete orientovat a jaksi mlhavě tušit, v čem spočívá zápletka, nepřestává být Muž se psem příjemně pohodovým čtením, které vás umí držet.
Ve svém zvukovém zpracování, kdy čtení se chopil Jiří Lábus, dává Muž se psem ještě větší smysl. Proč? Není náročný na pozornost (snad kromě začátku) a umí dělat společnost při cestování, stejně jako večer po ulehnutí. Lábus má dar intepretovat knihy tak, aby postavy i hrál, a to aniž by ze čtení udělal rozhlasovou hru. Ke změnám intonace dochází jen do té míry, abyste neztratili pocit, že vám zašmodrchané pátrání vypráví jeden vypravěč. Lábus má natolik zkušeností (i s Jirotkou), že ví, kdy vsouvat do popisů důraz a v přímých větách dramatické pauzy. Ty, ostatně jako Lábusova barva hlasu, umí podtrhnout i humornost některých obratů, které jsou pro Jirotkův literární jazyk tolik typické (a u čtenářů tak oblíbené).
Na Muži se psem je i sympatická jeho obyčejnost. Nečekejte velké zločiny, mrtvoly a napětí budované postupným vylučováním podezřelých. Vše plyne v poklidu, jakoby prázdninově, a má spíše navodit úsměv a potěšit i tím, jak se Jirotka zhostil osvědčených klišé daného žánru.