V západním Irsku přibývá opuštěných domů, jejichž majitelé zemřeli, nebo se odstěhovali za prací. Jednoho takového polorozpadlého stavení se k překvapení místních starousedlíků ujal někdejší chicagský policista Cal Hooper. Toho už přestaly bavit zločiny, namísto toho touží po rybaření a občasném lovu králíků. Jenže navzdory tomu, že v kraji vládnou spíše nepsané zákony a tradice komunity, brzy se namísto honu za ušáky pustí po stopě něčeho mnohem nebezpečnějšího.
Tana Frenchová se stejně jako její hrdina Cal narodila v USA, v Irsku ale střídavě žila už v dětství a později zde zakotvila napevno. Vystudovala herectví, čtenářskou popularitu jí vynesl zmíněný knižní debut V lesích, publikovaný roku 2007. Po šesti příbězích ale spisovatelka Dublinské oddělení vražd opustila a vrhla se do psaní dvou samostatných románů. Jedním z nich byl i Slídil, kterého si po pěti letech od publikování v originále konečně můžeme poslechnout také u nás. Byla by totiž škoda, kdyby se právě tato zajímavá detektivka k uším tuzemských fandů tohoto žánru nedostala.
Vydavatel ani režisérka Martina Frejová Krátká se oproti první autorčině české audioknize nezměnili, interpret Petr Jeništa ale zůstal v Dublinu. Příběh o Calu Hooperovi tak namluvil jeho herecký kolega Zdeněk Hruška. S jeho jménem jsme se mohli doposud setkávat spíše v dabingu nebo ve spojení s jistým holandským obchodním řetězcem, protože právě jeho hlasem k zákazníkům promlouvají nejen reklamní spoty, ale i pánovité automatické pokladny, hlasitě komandující méně zručné zákazníky.
V případě audioknihy si ovšem intenzitu hlasitosti pochopitelně může posluchač regulovat sám a téměř výhrůžné hlášky o předčasně odebraném zboží z taškové zóny tu také nehrozí. Namísto toho se Zdeněk Hruška projevuje jako schopný vypravěč, umně se stylizující do nejrůznějších charakterů venkovanů, kterými Tana Frenchová svůj příběh zaplnila. Není jich příliš moc, což sice na jednu stranu zužuje možnosti řešení kriminální zápletky, na druhé straně to ale zvyšuje šanci, že se bude v ději posluchač skvěle orientovat. Zvídavý soused, nedůvěřiví majitelé farem, ti všichni si vysloužili svůj vlastní, charakteristický projev. Některé z poloh jsou záměrně podobně otravné, jako ony pokladny. Naopak příjemně civilní je navenek vyrovnaně vystupující vypravěč Cal, třebaže i on postupně odhaluje své zemitější spodní charakterové vrstvy.
A to do značné míry platí i o celém pitoreskním irském venkově, jak jej autorka stvořila. Navenek úctyhodný a nevinnými drobnými prohřešky okořeněný fádní život pod povrchem bublá starými křivdami a utajovanými skutečnostmi více či méně kriminálního charakteru. Zčistajasna ale začne přituhovat. Z okolí se ztratí několik mladíků, kdosi začne napadat ovce místních farmářů, a aby toho nebylo málo, Cala kdosi pozoruje z houští okolo jeho pozemku. Zkrátka, samé záhady.
Hádankou je ovšem i to, proč se doposud Zdeněk Hruška v audioknižním světě příliš neobjevoval. Oproti svému bratrovi Liborovi, který natočil téměř stovku nahrávek (mimo jiné thrillery Shari Lapeny), má jeho mladší sourozenec v prodeji pouze desetinový počet titulů, což u známého dabingového herce překvapí. Ať je důvod jakýkoliv, po Slídilovi by si každopádně zasloužil trochu více uznání. Zejména díky jeho interpretaci s živým a barvitým vykreslením postav a nálad příběhu se román s pomalým tempem rozvíjení zápletky poslouchá příjemně a posluchači se jej nechce odložit, i když se tam toho oproti současné žánrové produkci „moc neděje“. Slídil je totiž více jako Skála Petera Maye, než skandinávská krimi s potoky krve, i když i ta je nakonec prolita a jindy zelené irské pahorky se díky tomu zbarví doruda.
Mezi detektivkami poslední doby je Slídil asi největším překvapením, a to jak po stránce poutavosti vyprávění, tak zejména způsobem interpretace. Rozverný, žoviální Hruškův styl si ve spojení s irskými venkovany prostě nejde nezamilovat. Příslibem do budoucna navíc je, že vloni se po čtyřech letech autorka ke Calu Hooperovi nečekaně vrátila a napsala volné pokračování Lovec, které u nás knižně vyjde za pár měsíců. Doufejme, že audio podoba na sebe nenechá dlouho čekat.
