Iva Procházková je autorkou převážně beletrie pro děti, avšak první audioknižní zpracování její tvorby je z oblasti prózy pro dospělé: detektivku Vraždy v kruhu, pocházející ze světa stejnojmenného televizního seriálu, k němuž Procházková napsala scénář, vydalo Tympanum v interpretaci Jana Šťastného již v roce 2019. V letošním roce stejné vydavatelství sáhlo po autorčině mnohem starším titulu, a to Myši patří do nebe, v tištěné podobě poprvé vydaném v roce 2006. Za zmíněnou knihu obdržela autorka roku 2007 prestižní ocenění Magnesia Litera (v kategorii Litera za knihu pro děti a mládež) a také Zlatou stuhu (v kategorii Beletrie pro děti). Loni bylo uvedeno filmové zpracování a i to získalo několik ocenění.
Primárně dětem určená próza Myši patří do nebe vypráví příběh myšky Šupito a jejího posmrtného putování, plného nejen překvapivě zábavných situací, ale také mnoha přístupně podaných metafyzických otázek o smyslu našeho bytí na světě. Spisovatelka nenásilně a velmi přirozeně čerpala z různých náboženských představ o životě po smrti, avšak jádro jejího fikčního světa tvoří představy autorsky originální.
Poslech audioknižního zpracování dokáže jistě nadchnout nejen dětské ale i dospělé posluchače, kteří si chtějí užít milý imaginativní pohádkový příběh konfrontující nejmladší generaci s problematikou smrti, včetně velké otázky smíření se s nepřítelem a odpuštění. Tématem však nejsou jen otázky spojené se smrtí, zásadní roli zde také hraje důležitost pochopení, jak by byl život prázdný bez všech jeho nepříjemných aspektů a bez různých strastí. Což je opět něco, co autorka sice svou knihou předává primárně dětským čtenářům (a audiální zpracování posluchačům), ale i pro dospělého je dobré si najít dvě a čtvrt hodinky na poslech a zmíněné si připomenout. Obzvlášť, když se audiozpracování nejznámější knihy Ivy Procházkové tak příjemně poslouchá.
Ondřej Brousek vypráví audioknihu velmi živě a zábavně. Jeho projev je skutečným koncertem audiálního herectví a jde po všech stránkách o výbornou profesionální práci. Zejména brilantní je jeho postava kozy čekající u brány do nebe, jejímiž promluvami se doslova promečí. Avšak i další – především vedlejší – zvířecí postavy (mými osobními favority jsou hlubokohlasý krokodýl a nesmírně vtipně předvedená, a neméně komicky napsaná, ropucha) dokážou v Brouskově pojetí rozesmát posluchače každého věku. Výborně podává i ústřední postavu Šupito, kterou interpretuje s určitou nakřáplostí a náznakem pisklavosti v hlase, což je znát nejlépe – a zároveň vyznívá účelně nejkomičtěji – v pasážích, kdy má myška strach nebo je ironická.
Obecně příjemná je i hudební stránka audioknihy. Hravé melodie Maria Buzziho oddělující jednotlivé pasáže jsou povětšinou milé a sympaticky pozitivní, čímsi připomínají hudbu někdejších televizních Večerníčků. Některé z nich však zní jaksi rozladěně a rozvrzaně, což má patrně evokovat pískání myší, avšak tyto melodie už tak bezvýhradně příjemné poslouchat není a možná by bylo lepší ponechat v audioknize pouze tu hudbu, která zní čistě, neboť i té je tu dostatek. Za další – byť zcela marginální – nedostatek můžeme považovat příliš dlouhá ticha oddělující Brouskovo čtení a hudební předěly, přičemž interpret dočte pasáž a v některých případech následuje ticho až rozpačitě dlouhé.
Nicméně ani tato drobnost jinak vynikající zpracování nijak výrazně nekazí a byla by velká škoda, kdyby zmíněné drobné vady odradily potenciální posluchače. V případě audioknihy Myši patří do nebe se sešel krásný a dobře napsaný text s bezmála bezchybným audiálním zpracováním, v němž interpret Ondřej Brousek přímo exceluje.
