V auditivním prostředí nedávno s těmito protagonisty vyšly Zločiny pro dva, nyní tu tedy máme špionážní případ, odehrávající se v době, kdy Británie vstupovala do druhé světové války. Manželé Beresfordovi se nudí, případ v nedohlednu, až nečekaně Tommyho osloví přítel z tajných služeb Grant, aby jako nezaujatý detektiv amatér vypátral dva nedávno zaktivované špiony, u kterých jsou známy pouze krycí iniciály N a M. Má jít o muže a ženu, kteří by se měli údajně skrývat v jednom odlehlém letovisku. Vyšetřování je natolik tajné, že o něm nesmí vědět ani Tommyho manželka, ale to by Pentlička nesměla být natolik rafinovaná, aby se rovněž v utajení, jako Tommy, k případu nepřipojila.
Na pozadí komického hašteření obou pátračů a figurkaření bizarních obyvatel letoviska se rozjíždí nebezpečná hra, v níž jde mnohdy o život. Určitá odlehčenost dialogů této dramatizace, jejímž autorem je bývalý rozhlasák a dnes režisér audioknih Hynek Pekárek, dělá z nahrávky svěží záležitost. Hlavním hybatelem je ale pochopitelně režisér Jaroslav Kodeš, který je spíše znám jako režisér pohádek, her pro mládež, publicistických cyklů typu Rádio na kolečkách nebo Historie českého zločinu. V žánru detektivky se často nepohybuje, přesto si s režií poradil bravurně. Zvukové efekty jsou tu užívány úsporně a účelně, jazzově laděná hudba Kryštofa Marka funguje jednak jako předělová, zároveň však mnohdy dokresluje atmosféru příběhu.
Celkově nahrávka působí jako z 90. let, což při současných snahách zvukově experimentovat, někdy až necitlivě přeplácávat klasická díla shlukem hudby a zvuků (viz nedávná, dosud nevydaná adaptace Vraždy na Nilu), není rozhodně na škodu. Hra byla natočena na sklonku roku 2016, přesto ale ctí klasičnost příběhu z válečné doby, což jí přidává body.
Dalším kladem je obsazení hlasů, které už tak často v inscenacích neslýcháme, například zde účinkují Jiří Štěpnička, Alena Procházková, Ivana Andrlová, Zuzana Slavíková, René Přibil. Týká se to ale i ústřední dvojice detektivů v podání Miroslavy Pleštilové a Roberta Jaškówa, jimž zdárně sekunduje ostřílený Aleš Procházka v roli disciplinovaného důstojníka Granta. Najdeme tu zapamatovatelné kreace u některých zmíněných herců: je to především roztomilá klevetnice Zuzany Slavíkové, přílišný vlastenec Jiřího Štěpničky, úzkostlivá stará paní v podání Aleny Procházkové nebo manžel kverulant Rostislava Nováka.
Bohužel i v kvalitní dramatizaci můžeme objevit několik nedostatků. Zejména u hereček dochází k občasnému zmatení díky podobnosti jejich hlasů, chvílemi si tak člověk může plést Ivanu Andrlovou s Miroslavou Pleštilovou, když obě hrají umírněně, stejně tak Annu Theimerovou a Evu Kodešovou, kde jde opět o stejný příklad herectví.
Co se ústřední dvojice týče, Pleštilová, ale i Jašków dávají do svých postav vše, ale nestačí to. Jiskření mezi nimi nějak nefunguje, nepůsobí neuvěřitelně. Je zřejmé, že nenáročnému posluchači, čti "nešťouralovi" se zmíněné výtky mohou jevit úplně jinak, nebude si jich třeba vůbec vědom. Zmíněné připomínky ale nemají posluchače odradit, i autor recenze si navzdory vyřčenému poslech užíval. Svižnou oddechovou, bezmála osmdesáti minutovou inscenaci tudíž i přes výše uvedené vřele doporučuje vaší pozornosti.
