Michal Bureš patří mezi klíčové režiséry OneHotBook a i díky němu má Na západní frontě klid velmi působivou atmosféru. A nejde pouze o práci se zvukem, který podtrhuje sklíčenost textu, nýbrž – zcela pochopitelně – hlavně o vedení Jaroslava Plesla.
Pokud jste někdy Remarqův text četli, vězte, že vám dost možná tentokrát přivodí větší šrámy. Alespoň takový je můj dojem. Při poslechu jsem se totiž cítil být mnohem blíže postavám, bohužel možná až příliš blízko. Šrapnely, špína, bolest, ale i to nepříjemné ticho a nuda byly natolik fyzické, až jsem se přistihl, že před poslechem utíkám. Ač audiokniha čítá jen něco málo přes šest hodin, nedokázal jsem ji vstřebávat po větších dávkách a natáhl poslech na nezvykle velký počet dnů.
Říkám si, do jaké míry za to může samotný obsah knihy a do jaké právě její zpracování. Já sám totiž občas váhal, zda tu procítěnou zúčastněnost Jaroslava Plesla vnímám jako vklad, či spíše jako emotivní vydírání (vzpomněl jsem si na Larse von Triera a jeho emoční manipulaci s diváky). Jaroslav Plesl totiž v jistých okamžicích zrychlí „tep“ své mluvy, barva jeho hlasu nasákne slzy, je nervnější, vyděšenější, hlavně ale naléhavější. V tom volání o pomoc, křiku, který se dere z knihy, protože mladíci zažívají v přímém přenosu konec svého mládí a vlastně dost možná konec svého života.
Tíha naléhavosti prostupuje velkou částí audioknihy a vlastně bych si i přál, aby tomu tak nebylo. Aby v tom bylo více odstupu. Současně doplňuji, že je to možná přání spojené jen s uchováním většího klidu v sobě, a že by knize jako takové jiný přístup mohl ublížit a oslabit její vyznění.
Už dlouho jsem neměl tak ambivalentní pocit z poslechu jako u Na západní frontě klid. Což můžete brát jako doporučení. (S malým „pozor“ za tečkou…)
