Čtrnáctiletý dosud ve všem úspěšný chlapec vypátrá o starci nenápadně žijícím v sousedství, že, jak praví časté klišé, ukrývá děsivé tajemství. Hrůza z toho, že obyčejný chlapík odvedle má za sebou válečné zločiny proti lidskosti, byl aktivním nacistou a vyšetřovatelem v koncentračním táboře, který ukrývá svou pravou totožnost, je pouze základní deskou, do níž King vsadil hlavní příběh. Nemilosrdné komorní drama Stephena Kinga o toxickém vztahu dvou na sobě vzájemně závislých myslí dává vyrůst na platformě rozhovorů o hrůzách holocaustu tragickému poznání, že zlo se chová jako infekce.
Nadaný žák ve své audiovizuální podobě vznikl v roce 1998 a zaslouženě k sobě přitahuje dodnes pozornost díky výkonu tehdy sedmapadesátiletého Iana McKellena a Brada Renfra, který neunesl svůj úspěch a nedožil se více než pětadvaceti let. Ke spoustě čtenářů se nedostala literární předloha, protože ji filmové zpracování zastínilo, a mnozí mohli mít pocit, že ji již dostatečně znají. Opak je samozřejmě pravdou. Jak víme, filmový divák nevydrží tolik jako čtenář či posluchač, takže vyprávěcí jazyk kamery musí být o něco milosrdnější. Ponoříte-li se do originálního Nadaného žáka, zjistíte, že skutečnost (tedy literární dílo) je mnohem horší. Například scéna, kterou ve snímku známe jako pokus patologického starce vrátit se do role spalovače a pro ukrácení dlouhé chvíle či potlačení stresu zkouší strčit do plynové trouby kočku, v originálním Kingově podání neskončí pro kočku a dokonce i pro mnoho dalších šťastně.
Díky audioknize vydavatelství Tympanum z roku 2012 je možné vychutnat si celý příběh bez dramaturgických změn filmové režie, a to vyprávěný někdejším rozhlasovým redaktorem Jaroslavem Dolečkem. Vzájemné vydírání starce a mladíka rostoucího rychle v monstrum dokázal interpret hlasově podat bez zbytečné excitace, jen s lehkým přídechem ironie, zejména při přednesu vět Todda Bowdena, při partech přímé řeči Arthura Dussandera pak užívá až plazí podtón. Hlas Jaroslava Dolečka si však zachovává určitou rovinu, po níž plyne přednes tak, aby v jeho serióznosti vyniklo sdělení textu samo o sobě. Strašné věci lépe zapadnou do úrodné půdy naší mysli podané klidně, střízlivě a bez zvláštního zvyšování hlasu. Účinku prospívá i rozhodnutí dramaturgie nedělit jednotlivé úseky textu žádným hudebním vkladem. Kdyby však na světě existovala dokonalost, užil by Jaroslav Doleček ve svém pojetí Dussanderových replik německý přízvuk a audioscénář by obsahoval správnou výslovnost města Dunkerque.
Četba ovšem vznikla původně v roce 2006 pro potřeby nevidomých, Tympanum ji teprve následně vydalo v rámci své Edice Načteno, kde vycházely právě nahrávky Knihovny a tiskárny pro nevidomé K. E. Macana. Audiokniha momentálně není v prodeji. Uvidíme, zda se třeba jednou do distribuce nevrátí.
