V posledních letech jsme mohli z příběhů Jana Kotouče poslouchat například početnou sérii Centrální impérium. S hlasem Ondřeje Nováka postupně vyšly čtyři díly, následující dva pak načetla Kateřina Lojdová. To ovšem mluvíme o produkci Audioteky, která si vzala na starost jednak tuto sérii, jednak sérii Sektor Hirano a standalone román Strnadův efekt.
Románovou řadu, kterou Kotouč otevřel příběhem Nad Českými zeměmi slunce nezapadá, ovšem od začátku vydávalo Čti mi! v podání Františka Floriána. Postupně tak vznikly i nahrávky Ofenziva českých zemí, V tajné službě Koruny české, Spojenci Českých zemí a Bitva o české země. Jde o svět stižený katastrofou, kde hladiny oceánů z mapy vymazaly celé státy – jiné země ale vznikly, například Česko-slovenské království. Z toho se pak v polovině dvacátého století stala námořní velmoc s koloniemi a državami po celém světě.
Příběh Velká bouře v českých zemích se však vrací právě k oněm kataklyzmatickým událostem, které udeřily v době, kdy u nás bujelo Národní obrození – jde tedy o svého druhu hravý prequel k celé sérii. Do tandemu k sobě tentokrát Kotouč přizval Lucii Lukačovičovou. Tu mohou posluchači znát především díky produkci Audiotéky a románové sérii Svět Azylu zahrnující díly Zákon Azylu, Čepel Azylu a Chrám Azylu. Tato autorská dvojice zdaleka nespolupracuje poprvé. Zvukově jsme však jejich společnou tvorbu mohli slyšet zatím jen díky povídkovým antologiím jako Krásky a vetřelci, Krev, monstra a cukroví nebo Zákon genu.
Výraznou změnou je, že Velká bouře v českých zemích už nevznikla pod Čti mi!, ale pod Audiotekou. Interpretace prvního audioknižně vydaného románu autorské dvojice se pak zhostil Luboš Ondráček, kterého jinak známe z již zmíněné Kotoučovy série Sektor Hirano. Vyprávění otevírá líčení událostí z května roku 1848. Nikdo neví, odkud bouře přišla a co ji způsobilo, ale netrvalo dlouho a u Drážďan byla voda. Za Prešovem také. Po vídeňské vládě ani památky, zato myšlenky národního obrození přetrvaly. Brzy tak vstupuje na scénu Národní aliance, aby se postavila diktátorovi, který v Praze zneužil situace ve svůj prospěch.
Ondráčkova téměř patnáctihodinová interpretace dává tušit bohaté zkušenosti s interpretací non-fiction literatury, nezřídka obsahující exkurzy do nejrůznějších období historie. Připomeňme si třeba jeho výkon v audioknize Sapiens – stručné dějiny lidstva. V tomto případě se však zdá, jako by se mu nedařilo vymanit se z onoho osvojeného způsobu přednesu, který v krátké sekvenci představuje jeden či dva historické výjevy, než se opět vrátí k výkladu. Posluchač tedy s mírnou netrpělivostí očekává, kdy jeho četba nabere spád a skutečně nás přenese na místo dění.
Nicméně Ondráčkovo tempo, ať se děje, co se děje, zůstává poklidné, až se dostavuje pocit jako po velmi vydatném obědě. Ve srovnání s tím, jak se do četby z tohoto světa dokázal obout (byť ne vždy precizní) Florián, nebo jaké drama a dojem akce dokázal vykreslit Kajetán Písařovic ve Strnadově efektu, nacházíme se coby posluchači Velké bouře v českých zemích jaksi na úzkém konci dalekohledu, kam za námi něco jako napětí proniknout nemůže.
Na druhou stranu se zpracování nedá upřít zvládnuté řemeslo. Nahrávka neobsahuje žádné zjevné přešlapy, nic co by mohlo od poslechu odradit. Posluchači, kteří se těšili na další příběh českých zemí (vlastně ten úplně první), budou pravděpodobně spokojeni, že si tento příběh mohou poslechnout v kvalitním zpracování.
