Jistě je v českém vzdělávacím systému leccos špatně a jistě je chvályhodné, když se literárním 19. stoletím (a literaturou obecně) zabývají i vlivné postavy sociálních sítí a podcastové subkultury. Otázkou ale vždycky zůstává, proč to dělají, a samozřejmě i jak k tématu přistupují. Instagramová star a autorka i protagonistka podcastu Literární hysterie Karolína Zoe Meixnerová vsadila na trivializující krátká videa akcentující osobnostní a soukromou stránku literátů. A její zásah je obdivuhodný – publikum jejího instagramového účtu Cojezoe čítá víc než pětačtyřicet tisíc hlav.
Poté, co v roce 2022 vydala beletrizovanou verzi literárních životopisů Průvodce literární hysterií 19. století, sepsala svou druhou knížku, v níž tentokrát uvádí „své“ spisovatele předminulého století coby literární postavy detektivní novely. V Praze kdosi vraždí prostitutky a shodou okolností se po stopách sériového vraha vydají Karel Havlíček Borovský se svým věčným rivalem a zároveň souputníkem Josefem Kajetánem Tylem, a to za vydatného přispění desetiletého Nerudovic Honzíka. A přitom ovšem není jasné, proč tahle útlá knížka vznikla, co se autorka snaží svým čtenářům sdělit, snad kromě toho, že za veškerou motivací hlavních hrdinů a nakonec i samotného vraha je třeba hledat neukojitelný pohlavní pud.
Meixnerová zalidňuje svou veselou prózu oněmi slavnými lidmi zhruba stejným způsobem, jakým tak učinil režisér Václav Krška v jednom z nejhloupějších filmů české kinematografie Revoluční rok 1948 a jaký tak nádherně parodují Svěrák se Smoljakem v Járovi Cimrmanovi ležícím, spícím: jakoby Praha té doby byla místem, kde se neustále potkává pár tehdejších celebrit, zatímco všichni ostatní tvoří jen kompars. Národní opruzení jistě není víc, než zábavný text, přesto bychom od něj čekali trochu lepší fokus a popis doby než tuhle zidealizovanou šablonovitost.
V tomhle vlastně spočívá celý problém influencerského přístupu k literatuře: nakonec z ní totiž opět zůstanou jen šablony, které se od těch „oficiálních“, školních, liší jen tím, že jsou posunuty do intimnější a bulvárnější sféry a namísto bezmyšlenkovitého výčtu děl a frázovité poučky o významu autora nabízejí údaje typu „pět zajímavostí o Karolíně Světlé“ nebo „kdo by hrál české básníky v hollywoodském filmu“ (přičemž uznejme, že Gary Oldman v roli českého pacifistického buřiče Fráni Šrámka je zajímavá představa).
Národní opruzení vyšlo v papírové verzi loni v CooBoo, dynamickém young adult nakladatelství z rodiny gigantického Albatrosu, pročež audiokniha logicky vznikla pod značkou Voxi. Jako obvykle jde o profesionálně zvládnutou nahrávku se špičkovými technickými parametry, v níž má hlavní slovo výtečný herec brněnské Husy na provázku Dalibor Buš. Ten vsadil na prosté vyprávění bez přehnaných manýr, asi takové, jako když talentovaní tatínkové čtou svým dětem příběhy na dobrou noc. Tenhle přístup textu paradoxně velmi sluší, přináší mu totiž jistou sevřenost či kompaktnost a spolu s nevelkým rozsahem necelých čtyř a půl hodiny dělá ze zvukové podoby povýtce brakové novely celkem příjemný posluchačský zážitek.
Pokud se rozhodnete jej absolvovat, budete na danou dobu bezesporu zabaveni. A pokud se Meixnerové podaří přesvědčit aspoň jednoho posluchače, aby si některý ze zde zmiňovaných textů i přečetl, pak jí to zaplať pánbůh. Česká literatura 19. století totiž vedle přirozeně se vyskytujícího balastu nabízí i celkem slušnou řadu zajímavých a mezi nimi dokonce i několik absolutně skvělých textů, které ani náhodou nespadají do kategorie „nuda“. A to i bez snahy o bulvarizaci jejich autorů.
