V této literární práci zachází Jaroslav Havlíček se svými postavami až nadmíru surově. Vypráví absurdní zápletku s krutostí, s níž shlíží na všechny z nich jako na hloupé, beze zbytku směšné postavy s nízkými pohnutkami a veskrze nicotnými životy. Barešův zádumčivý hlasový projev umožňuje hledět do hlubin trapného dramatu, jehož podstatou je úmysl hlavního hrdiny oplodnit všech sedm sester během jednoho týdne. Tato hlavní postava se nejmenuje příjmením Škvor náhodou – parazituje a pinoží se za výsledkem zvráceného smyslu pro humor skutečně s odpornými způsoby podobnými hmyzu.
Sedm sester je Emilem Škvorem zajato v mateřství a šest z nich navrch ve stav zneuctění jako nákazou. V opozitu k ohavnosti jeho jednání slyšíme z Barešových úst mimořádně květnatá, větvená a půvabná souvětí. Havlíčkově krasomluvě je dikce tohoto interpreta nejen přínosná, ale násobí ji tak, jako by rytmem vět krájel přímo maso lidských postav. Vypravěč se až masochisticky noří do ošklivosti a nešťastně jednoduchých charakterů sedmi v žertu ponížených žen a posluchač díky Barešovu naturalismu upadá do hrůzy rovněž. Zvláště brutální scény explicitně podaných sexuálních aktů, z nichž některé naplňují znaky znásilnění, vypráví Igor Bareš s jakousi dychtivostí vědce pozorujícího lidská zvířata.
Neštěstí příběhu kontrastuje s plytkostí a na sílu stále omílaným motivem mistrovského žertu. Tím se Muž sedmi sester stává předchůdcem románu Žert Milana Kundery, v němž vypravěč s ústředními figurami taktéž nemá slitování. Emilem Škvorem zneužité sedmero sester nese příjmení Kostkovy. Právě tak jako kubický geometrický tvar jsou předvídatelné, prosté a jednoduché. Ironií zaznělou v románu je faktum, že přítomnost války, která děj doprovází, pomáhá zakrýt mravní selhání neprovdaných žen s outěžkem. Matematik a jejich otec Kostka totiž Barešovým hlasem repetitivně zdůvodňuje nevolnost a nedostavení se menstruace slovy: „Je válka!“ – Právě projev menstruace je Havlíčkem popsán několikerým způsobem: Uslyšíme dnes málo používaný výraz čmýra, ale také slovy matky Kostkové, která jediná vbrzku pochopí z absence krve v prádle, která bije, pojem nesolidní ohavnost.
Obvykle hebký hlasový fond Igora Bareše v Muži sedmi sester získává na kruté temnotě. Emil Škvor není schopen sebereflexe, a namísto ní se setkává jen se svým mrtvým otcem v jediné noční můře. Bareš s pozorovatelskou pečlivostí vyjmenovává stupně procesu, který vede k hrdinově, autorovými slovy, převtipení a jeho poslednímu životnímu žertu. Zjišťujeme s ním, jak malé jsou některé lidské osudy, o kterých hovoří až s masochistickou rozkoší. Ta se objevuje například v popisu rozvěšených punčoch sedmi žen, z nichž každé jako by znázorňovaly ten který charakter. Grotesku a vtip spáchaný autorem i interpretem na posluchači dokresluje až dovádivý hudební doprovod. Díky Muži sedmi sesternahlížíme do vlastního nitra a s Igorem Barešem pátráme, zda jsou naše životní ambice důstojné, či zda vůbec nějaké máme.
