V knize Naslouchač se setkáváme s Ilan, sotva odrostlou dívkou, která má zvláštní nadání – slyší zpěv sklenitu. Díky tomu ho může brousit a opracovávat, což je tradičně dopřáno pouze hrstce vyvolených chlapců. Ilan se však narodila jako děvče. Děj Naslouchače ve fantastických kulisách upozorňuje na problémy dnešního světa: odloučené lokality, nutnost zakrývání celé postavy u některých národů, znečištění ovzduší, přílišnou touhu po moci, rozdíly mezi chudými a bohatými. Svět, který autorka ve svém díle představuje, je komplexní a promyšlený, krutý a v lecčems inspirovaný minulostí. Přitom ale postupně zjišťujeme, že se vlastně nacházíme v budoucnosti, a to nepříliš vzdálené. Navíc díky drobným odkazům na historické souvislosti můžeme vystopovat reálná místa na mapě Evropy, a tak by se Naslouchač dal s klidem přiřadit k postapokalyptickému žánru.
I když je většina přímých řečí v knize vedena vzhledem k životní situaci Ilan v mužském rodě, vypravěčkou je dívka, navíc velmi mladá. Audioknihu načetla Jitka Ježková, majitelka mladistvě znějícího hlasu a herečka s notnou dávkou audioknižních zkušeností. Ta se ukázala jako ideální volba – na prvním místě tohoto pozvolna se rozvíjejícího příběhu totiž stojí uvěřitelnost, a té se posluchačům díky Ježkové dostává více než vrchovatě.
Ilan své dětství vypráví z vlastního pohledu, ich formou, a tak si herečka nemusí dělat starosti s tím, aby výrazně odlišovala jednotlivé přímé řeči – všechno vlastně vypráví jedna postava. Přesto mají dívčiny zuřivé a často hysterické výlevy podstatně jemnější a vyšší tón než mužské projevy pětadvaceti bojovníků, se kterými nuceně cestuje. Tempo přednesu je navíc zcela adekvátní rychlosti plynutí děje, a tak nelze výkonu vypravěčky cokoli vytknout.
Pokud bychom chtěli na této audioknize něco vylepšovat, byly by to znělky mezi kapitolami. Nelze je označit za vyloženě nevhodné, dokonce i délku mají odpovídající. Svým spíše elektronickým vyzněním ale příliš nepodporují náladu celé audioknihy a kvůli své malé rozmanitosti se brzy stávají repetitivními. Nechci je označit za rušivý prvek, nicméně vzhledem k rozdílné dynamice mluveného slova a těchto melodií si je umím představit tišší.
