Této publicistické látky se pro audioknižní vydání chopilo nakladatelství Témbr, dobrým rozhodnutím při tom bylo učinit ji vícehlasou. Hlasem vypravěče se stal Saša Rašilov, promluvy Navalného načetl Martin Myšička, zatímco party Navalného ženy Juliji a dcery Darji, ale také další ženské figury příběhu ztvárnila Denisa Barešová.
Svět zná Navalného jako muže, který přežil nejméně tři pokusy o atentát, jednomu z nich byla zároveň vystavena omylem i Julija Navalná. Díky audioknize si můžeme vzpomenout na argument, jímž prezident Putin reagoval na důkazy, že za těmito pokusy o vraždu stály ruské tajné služby: Kdyby prý Navalného ruské tajné služby chtěly odpravit, byl by mrtev. Rozsáhlý životopisný text se pouští do hloubky tématu a souboj s molochem tím získává jasné obrysy. Upřesněme však, že se nejedená o dílo, které by oponenta režimu nekriticky adorovalo, nebo z něj dokonce činilo bezchybného svatého. Hovoří se zde i o temnějších a sporných místech jeho curriculum vitae, jako když například spojil své jméno s neonacistickými ruskými politickými hnutími a o lidech neruského původu byl schopen vyjadřovat se jako o hmyzu a krysách.
Snad právě proto, aby nebyl považován za mučedníka či oběť, a také z důvodů speciální konotace onoho výrazu, si Navalnyj nepřál označovat se za disidenta, přestože fakticky byl nejslavnějším politickým vězněm. Za to, že se objevil po vyléčení se z otravy novičokem opět v Rusku (konkrétně za porušení podmínky), se ocitl již poněkolikáté ve vězení, tentokrát však nadosmrti pod tíhou dalších a dalších obvinění a odsouzení vršících se na sebe. Nebylo rozhovoru, aby se Alexeje Navalného neptali: „Jak to, že jste dosud naživu?“ Od 16. února 2024 se již takhle nikdo neptá, protože zemřel v trestanecké kolonii IK-3 ve městě Charp (Turmeňská oblast).
Pod tíhou událostí válečného konfliktu na Ukrajině příběh Alexeje Navalného jako by vybledl, nicméně stojí za to uvědomit si, že dnes ruská opozice jednoduše neexistuje. Lidé, kteří Navalného volili, podporovali, sledovali na Instagramu a čerpali sílu z jeho slov: „Nebojte se!“ však v Rusku žijí dál. Sám Vladimír Putin zvolil jednoduchou taktiku – předstírat, že jeho oponent neexistuje. Jako by se bál vyslovit jeho jméno, vždy se vyjádřil o Navalném jen jako o „té osobě“, „berlínském pacientovi“. Jak na počátku knihy uslyšíte, velmi to připomíná smýšlení lorda Voldemorta v knize Harry Potter.
Saša Rašilov se Herszenhornovým publicistickým pojednáním prodírá jako interpret v roli svědka celé etapy bezpráví a také absurdit, jimž už postupně není sil se divit. Martin Myšička hovoří s lehkým excitovaným projevem, když se jakožto Navalnyj snaží udržet neustálé pousmání, bardovství a špetku sarkasmu v hlase. Denisa Barešová pak posluchače v roli Navalnému nejbližších žen čistě dojímá. Jakožto Marija Butinová naopak zhrubne, když se posmívá situaci Navalného ve vězení. Tato žena byla kvůli svému působení v USA jako agentka cizí velmoci v Americe vězněná, za což byla posléze ruským režimem odměněna křeslem poslankyně ve Státní dumě. Pro ty, kdo neznají dobře reálie ruské vnitřní politiky, je trochu nesnadné rozumět v Rašilovově projevu přesnému znění jejího jména. To je ale asi jediná výtka k celé nahrávce. Jinak totiž platí, že pro všechny, kdo se chtějí reáliím Ruska přiblížit, má takřka dvanáctihodinová audiokniha Disident: Alexej Navalnyj – profil politického vězně obrovskou výpovědní hodnotu.
