Do obecného povědomí totiž Markovy příběhy vstoupily díky filmovému a seriálovému zpracování Jiřího Sequense. Ústřední postavou policejního oddělení i většiny příběhů je policejní rada Vacátko, zkušený vyšetřovatel pražské kriminálky, kterého si na obrazovkách pojíme s osobou herce Jaroslava Marvana. Ztvárnil jej v seriálu Hříšní lidé města pražského a navazující čtveřici filmů. V pozdějším pokračování Panoptikum Města pražského, natáčeném po jeho smrti, jej bylo nutno nahradit radou Korejsem, alias Jiřím Adamírou. Pod názvem Hříšní lidé města brněnského ještě Sequens na přelomu milénia uvedl obdobně laděnou minisérii, s povídkami Jiřího Marka ale neměl tento počin nic společného.
Vlastně ne tak docela. Spojitost můžeme nalézt díky aktuálně vydané audioknize z produkce AudioStory. Brněnským hříšníkům totiž byl na stopě jakožto doktor Šimek herec Saša Rašilov, jehož jméno najdeme i na obálce zvukového Panoptika hříšných lidí. Stejně jako v případě předchozí nahrávky Panoptikum starých kriminálních příběhů spolu s ním tvoří trojici vypravěčů ještě Otakar Brousek ml. a Jaromír Meduna. Podle režiséra Daniela Tůmy to prý byl právě Meduna, kdo přišel s nápadem na realizaci Markových povídek. Je jen dobře, že původní myšlenka natočit jen ty, které nebyly zfilmovány, nakonec padla, protože právě v tomto druhém souboru najdeme některé z takto proslavených příběhů, které ale už dnešní generace posluchačů odkojená nanejvýš Četnickými humoreskami nejspíše nemusí znát.
Příběhy Pěnička a Paraplíčko a Ve hře je dragoun (zfilmovaný pod názvem Partie krásného dragouna) jsou sice z tuctu povídek ty nejznámější, posluchačsky nejvděčnější jsou ale možná více úvodní Příběh z dovolené a Advokát a duchové. První vyniká pomalu se odvíjejícím vyprávěním, které ale postupně přechází v napínavou noční scénu s dramatickým závěrem. Dobovou atmosféru venkova pak autor a svým podáním i interpret (kterým je stejně jako v předchozím zmíněném příběhu Jaromír Meduna) rozehrál na poměrně velkorysém prostoru, ve zvuku čítajícím 95 minut. Posluchači ale nebudou litovat ani vteřiny z této stopáže, protože Meduna zde podal jedinečný výkon. Otakara Brouska mladšího si vychutnáte v zajímavých Slunečních lázních a O dobrém srdci pana rady, které působí nečekaně moderně. Tento dojem podporuje i lehkost jazyka, s jakým jsou povídky napsány, která vyvolává dojem, jako by je Marek napsal předevčírem a ne před půl stoletím. Saša Rašilov si užíval komické postavičky, kterými jsou Markovy příběhy prošpikovány, už minule, tentokrát se do nich ponořil s podobnou vervou a nadhledem například v již zmíněné povídce Ve hře je dragoun či v závěrečném příběhu V tom starém domě na Malé Straně.
Zdařilá hudba, z dílny Karpof Brothers se s textem dobře snoubí, škoda jen, že zejména u povídek načtených Jaromírem Medunou zůstaly v nahrávce, dostupné v rámci digitální distribuce, drobné šumy otáčení stránek a mlasky, které se sice zvukař Ing. Tomáš Gsöllhofer snažil ve výsledném mixu potlačit ztlumením, při poslechu ve sluchátkách ale slyšitelné jsou. Bylo by nejspíše vhodnější tato místa rovnou nahradit studiovým šumem. Pokud vás ale staré kriminální příběhy baví, tyto drobnosti vám poslech brilantně načtených detektivek nepokazí. Kvalita interpretace a hudební koláže je totiž na miskách vah bohatě vyváží.
