Jaroslava Rudiše můžeme znát, protože jsme četli některé jeho knihy, viděli jejich filmové adaptace – jako třeba Grandhotel nebo Národní třídu –, navštívili divadelní představení nebo vyslechli rozhlasovou hru – kupříkladu Trainstory. Ani audioknižními vydavateli není Rudiš opomíjen, právě naopak. Navíc jeho dílům byla často při práci na zvukovém vydání věnována zvláštní péče, a tak se stalo, že se nejedna jeho audiokniha dočkala ocenění v rámci každoročního klání Audiokniha roku. Cenu za nejlepší jednohlasou četbu obdržely Winterbergova poslední cesta (2021) i Český ráj (2018). Hynek Čermák už předtím ale dostal cenu pro nejlepšího interpreta za četbu prózy Národní třída (2013).
Co se týče samotné knihy Nebe pod Berlínem, ta vyšla poprvé už v roce 2002 v nakladatelství Labyrint. Získala ocenění Nejkrásnější kniha roku v kategorii beletrie a Rudiš si za svůj debut v listopadu 2002 odnesl Cenu Jiřího Ortena. Téhož roku jsme mohli část Nebe pod Berlínem také poprvé slyšet, a to na vlnách Radia 1 v rámci třicetiminutového dramatizovaného autorského čtení v pořadu Zátiší.
První audiokniha ovšem přišla na svět až v roce 2010, témže roce ji pak vydal Labyrint v koprodukci s vydavatelstvím Tympanum. Ještě to není ani rok, co jsme se mohli setkat s Rudišovým dílem Návod k použití železnice, které načetl sám. Leckteré posluchače tento fakt mohl překvapit, jelikož do té doby se v interpretaci jeho děl vystřídali například Pavel Batěk, Richard Krajčo nebo Hynek Čermák. Tím spíš, že Rudiš knihu napsal německy a pro vydavatelství OneHotBook ji tedy čte z českého překladu Michaely Škultéty. Pravdou ale je, že Rudiš onehdy načetl právě už ono Nebe pod Berlínem z roku 2010 a tutéž nahrávku četby můžeme slyšet i v aktuální reedici z roku 2024.
Nic to však nemění na tom, že tehdy jsme se poprvé mohli setkat s kompletním, nekráceným dílem Nebe pod Berlínem, knihou či audioknihou pro živé i mrtvé. Jde o zjevnou autofikci o třicátníkovi, který kvůli očím nemohl dělat strojvedoucího (tento příběh známe i z knihy Návod k použití železnice) a který uprchl z Prahy do Berlína, založil kapelu U-Bahn a začal chodit s dívkou jménem Katrin. Najdeme zde množství zajímavých a zábavných postav i postaviček, které nás okouzlí svým příběhem či alespoň vzpomínkou nebo postřehem na účet metra, punk-rockové hudby, svého času rozděleného Berlína, trabantů a pak zase nějaké té hudby.
Ostatně hudba je pro tuto audioknihu (i její reedici) velice příznačná. Hraje ji totiž kapela U-Bahn ve složení Pancho Dirk (baskytara), Atom (bicí), sám Jaroslav Rudiš (zpěv), Jana Korčová (vokál) a Petr Kružík (kytara). Ti, kteří příběh četli nebo slyšeli, vědí, že jde zčásti o významné aktéry vyprávění.
Nyní, když nakladatelství Labyrint knihu po 22 letech vydává v nové grafické úpravě, pouští původní nahrávku do světa audioknižně podruhé, tentokrát v distribuci Supraphonu. Vydavatel uvádí, že jako bonus k novému vydání se v závěru téměř čtyř a půl hodinové nahrávky objeví i tři skladby kapely U-Bahn, o nichž je v příběhu řeč, konkrétně Ich bin Berlin, Tunel a Gagarin Pop. Nicméně tyto písně byly součástí už dříve zmíněného vydání z roku 2010.
Je třeba říct, že celkově nahrávka nijak nezestárla a na někoho, kdo neví, že jde o tak starý záznam, může tohle svižné pábitelské vyprávění – včetně režie Petra Mančala i práce s hudbou – působit zcela aktuálně. Jediné, co nás upozorní, je výrazná výslovnost písmena J na začátku slov „jsem“, „jsou“ atd., na což v loňském Rudišově interpretačním počinu z produkce OneHotBook už nenarazíme.
Co se týče samotné knihy Nebe pod Berlínem, ta vyšla poprvé už v roce 2002 v nakladatelství Labyrint. Získala ocenění Nejkrásnější kniha roku v kategorii beletrie a Rudiš si za svůj debut v listopadu 2002 odnesl Cenu Jiřího Ortena. Téhož roku jsme mohli část Nebe pod Berlínem také poprvé slyšet, a to na vlnách Radia 1 v rámci třicetiminutového dramatizovaného autorského čtení v pořadu Zátiší.
První audiokniha ovšem přišla na svět až v roce 2010, témže roce ji pak vydal Labyrint v koprodukci s vydavatelstvím Tympanum. Ještě to není ani rok, co jsme se mohli setkat s Rudišovým dílem Návod k použití železnice, které načetl sám. Leckteré posluchače tento fakt mohl překvapit, jelikož do té doby se v interpretaci jeho děl vystřídali například Pavel Batěk, Richard Krajčo nebo Hynek Čermák. Tím spíš, že Rudiš knihu napsal německy a pro vydavatelství OneHotBook ji tedy čte z českého překladu Michaely Škultéty. Pravdou ale je, že Rudiš onehdy načetl právě už ono Nebe pod Berlínem z roku 2010 a tutéž nahrávku četby můžeme slyšet i v aktuální reedici z roku 2024.
Nic to však nemění na tom, že tehdy jsme se poprvé mohli setkat s kompletním, nekráceným dílem Nebe pod Berlínem, knihou či audioknihou pro živé i mrtvé. Jde o zjevnou autofikci o třicátníkovi, který kvůli očím nemohl dělat strojvedoucího (tento příběh známe i z knihy Návod k použití železnice) a který uprchl z Prahy do Berlína, založil kapelu U-Bahn a začal chodit s dívkou jménem Katrin. Najdeme zde množství zajímavých a zábavných postav i postaviček, které nás okouzlí svým příběhem či alespoň vzpomínkou nebo postřehem na účet metra, punk-rockové hudby, svého času rozděleného Berlína, trabantů a pak zase nějaké té hudby.
Ostatně hudba je pro tuto audioknihu (i její reedici) velice příznačná. Hraje ji totiž kapela U-Bahn ve složení Pancho Dirk (baskytara), Atom (bicí), sám Jaroslav Rudiš (zpěv), Jana Korčová (vokál) a Petr Kružík (kytara). Ti, kteří příběh četli nebo slyšeli, vědí, že jde zčásti o významné aktéry vyprávění.
Nyní, když nakladatelství Labyrint knihu po 22 letech vydává v nové grafické úpravě, pouští původní nahrávku do světa audioknižně podruhé, tentokrát v distribuci Supraphonu. Vydavatel uvádí, že jako bonus k novému vydání se v závěru téměř čtyř a půl hodinové nahrávky objeví i tři skladby kapely U-Bahn, o nichž je v příběhu řeč, konkrétně Ich bin Berlin, Tunel a Gagarin Pop. Nicméně tyto písně byly součástí už dříve zmíněného vydání z roku 2010.
Je třeba říct, že celkově nahrávka nijak nezestárla a na někoho, kdo neví, že jde o tak starý záznam, může tohle svižné pábitelské vyprávění – včetně režie Petra Mančala i práce s hudbou – působit zcela aktuálně. Jediné, co nás upozorní, je výrazná výslovnost písmena J na začátku slov „jsem“, „jsou“ atd., na což v loňském Rudišově interpretačním počinu z produkce OneHotBook už nenarazíme.
