první webový magazín o audioknihách

Klasika pro všechny

Datum: 

Autor recenze: 

Nebojte se klasiky
Nebojte se klasiky

Edukační projekt českého rozhlasu a vydavatelství Radioservis čítá už šestnáct disků. Nebojte se klasiky se soustředí na nejvýznamnější české a světové skladatele, stejně tak pak na výběr osmi stěžejních operních děl.

Je paradoxem, že širší veřejnost nemá v tuzemsku dostatek kvalitních zvukových nosičů, skrze které by mohla proniknout hlouběji do tajů konkrétních hudebních děl či přímo jejich autorů. Projekt Nebojte se klasiky očividně více cílí na mladší posluchače, pro seznámení se s životem a některými tvůrčími principy několika skladatelů ovšem zafunguje i u odrostlejších uší.

V prvních osmi dílech představí české a světové skladatele: Bedřicha Smetanu, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů, respektive Johanna Sebastiana Bacha, Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena a Petera Iljiče čajkovského. Koncept je napříč těmito díly totožný: první kapitola, většinou do deseti minut dlouhá, v hrubých obrysech popíše zlomové životní okamžiky skladatele, přičemž se soustředí především na zakotvení v době a místě, které může více zdůraznit, pakliže hraje podstatnou roli (jako například u Dvořáka Amerika). S faktografickými údaji tvůrci šetří, na povrch se dostává jen to nejzásadnější. A to včetně informací o žánrech a stylu, které v rukou daného skladatele dominovaly.
 

Po úvodní kapitole, která kromě komentáře obsahuje už i několik málo střípků hudebních ukázek, následuje přibližně pět kapitol, každá se zaměřením na dílčí skladatelův počin. Sympaticky si autoři projektu nevybrali jen to nejznámější, ale výběr vychází i ze snahy poukázat na pestrost skladatelova portfolia. Nejprve komentátoři v krátkosti probíranou skladbu/část symfonie či opery proberou. Právě zde se nachází nejzajímavější část celé nahrávky. Mnohdy totiž jde o rozebrání partitury na jednotlivé nástroje či motivy, přičemž si průvodci vypomáhají i často metaforickými přirovnáními, aby vystihli roli dílčí části i v rámci celé symfonie nebo opery. U Smetany jde například o vhled do Mé vlasti (Šárka a Vltava), u Dvořáka do Slovanských tanců nebo Novosvětské symfonie. U obou pánů už narazíme i na jejich operní díla, k nimž se však cyklus Nebojte se klasiky ještě podrobněji vrátí později.

Vždy, když proběhne rozbor vybraného díla, resp. jeho části, následuje jeho nepřerušené přehrání, aby si posluchač – již vybaven kontextem i alespoň základním vhledem do poetiky díla – udělal představu o celku a jeho fungování. Proto každé CD nejen představí autora, stručně jeho způsob vyjadřování, ale nabídne i ochutnávku několika málo podstatných kousků bez přerušování komentářem. Ten se nebojí být občas i nadšený/vtažený, nikdy však nepřekročí hranici neformálnosti, tak typické například pro komerční rádia. A to je velmi dobře.
 

banner 1200x150

Výběr skladatelů jednoznačně vychází z čítankového seznamu. Právě tato jména vás s největší pravděpodobností napadnou, když bych po vás nějaké ty slavné skladatele chtěl a dal vám jen pár vteřin na rozmyšlenou. Lze jen doufat, že projekt bude pokračovat a ještě první dvě série (čeští a světoví skladatelé) rozšíří. Právě ona „ohraničenost“ by mohla být jakýmsi deficitem. Každý z disků má pouze hodinu, což je adekvátní čas, pokud se nechcete utopit v poslechu, současně ale zamrzí, že se pod drobnohled dostane doslova a do noty jen hrstka. Potěší, že ne vždy jde o nejprofláklejší počiny, přesto na rozbor konkrétního díla (jeho části) zůstává přibližně pět minut, aby poté bylo možné i onu část přehrát bez komentáře vypravěčů. Mně osobně zajímaly vždy, vlastně i logicky, když daná díla dobře znám, ony analýzy.

Koncept se však od devátého disku proměňuje. Radioservis vydal nejprve čtyři slavné světové (Prodaná nevěsta, Rusalka, Kouzelná flétna a Carmen), poté čtyři výhradně italské opery (Lazebník sevillský, Nápoj lásky, Traviata a Turandot). Tentokrát nedochází k rozborům jednotlivých pasáží a poté k jejich čisté intepretaci, nýbrž k převyprávění opery jako takové. Svým způsobem jde o rozhlasovou dramatizaci, kdy posluchače provázejí dějem vypravěči/herci (např. Dyk, Vilhelmová, Trojan, Lábus, Vetchý, Šafránková, Eben) a do toho se vkládají důležité úryvky opery, které nahrál místní rozhlasový orchestr. Nejprve mě tento koncept dost překvapil, chvíli trvalo, než jsem jej přijal – přeci jen, jde o převyprávění a zkrácení dané opery, svůj účel to jistě ale plní výtečně. Získáte představu o ději, operu lépe (než ze samotné originální nahrávky) pochopíte a dostanete i ochutnávku těch nejdůležitějších operních pasáží.
 

Velmi doporučuji navštívit i webovou stránku projektu. Nebojte se klasiky totiž nabízí nejen přehled toho, co vyšlo, ale i pracovní sešity, které se k jednotlivým CD vážou.

Audioknihy ze stejného žánru

Je rok 1982, Helenka Součková, hrdinka románu Hrdý Budžes, přesídlila z Ničína do Prahy, povyrostla a začala navštěvovat gymnázium Nad štolou. Její další osudy zveřejnila autorka Irena Dousková v knize nazvané Oněgin byl Rusák. První díl, Hrdého Budžese, proslavila Barbora Hrzánová nejprve na scéně příbramského divadla, posléze pak ve stejnojmenné nahrávce Supraphonu. Logicky je tedy…
Na mimořádnou událost českého kulturního života aspiruje nečekaný objev v archivu Divadla Na zábradlí. Jde o autentický záznam představení hry Milana Kundery Ptákovina, ze 14. ledna 1970, těsně před cenzurním zákazem hry.
Když dějiny výtvarného umění připomínají komedii plnou omylů… Výtvarný kritik Jan H. Vitvar se nás rozhodl vzít na zábavnou a dobrodružnou exkurzi po dějinách vizuální kultury, která ukazuje, že cesta k pochopení umění bývá leckdy velmi dlouhá a plná nečekaných zákrut. Hrdiny jeho vyprávění nejsou jen výtvarní umělci, ale také uklízečky, strážci zákona či politici.
1 2 3 8

Recenze ze stejného žánru

„Děti moje takřka vlastní,“ tak nás svého času tu a tam oslovoval náš třídní učitel. Jak jsem později zjistil, vypůjčil si tuto hlášku, stejně jako některé další, z díla komiků Šimka a Grossmanna. Jejich práce měly ke školnímu prostředí blízko, ostatně první jmenovaný byl původně sám pedagogem.
Od poloviny šedesátých let bavili Jiří Grossmann a Miloslav Šimek sebe i diváky kratšími autorskými povídkami, které byly součástí jak jejich raných vystoupení v klubu Olympik, tak pozdějších pořadů na prknech divadla Semafor, kde dvojice působila až do Grossmannovy předčasné smrti v roce 1971. Ačkoliv nedlouho poté začal Šimek vystupovat s jinými hereckými partnery, už koncem sedmdesátých let…
V roce 1969 přišel rozhlasový režisér Jiří Melíšek s nápadem zaznamenat formou rozhovorů životní vzpomínky Jana Wericha. Od září každou sobotu se tak z rádia linul hlas tohoto velkého pábitele. Počátkem následujícího desetiletí na dvou LP vyšel pouze dvouhodinový výběr, až od letošního května máme možnost si takřka devítihodinový cyklus poslechnout v jeho úplnosti.
Když v letech 2001 a 2002 vyšla u nakladatelství Lotos dvě CD s objevenými besedami Jana Wericha z konce 50. let, byla to pro příznivce smutného klauna událost. Nyní vychází tento unikátní záznam znovu, v nové úpravě a pod hlavičkou Supraphonu. V čem je jiný?
1 2 3 6

Dále od recenzenta

Fyziku jsem nikdy neměl v oblibě. Pamatuji si jen na usínání v lavici a na jakési vektorové čáry, které doprovázely pochyb mouchy. Z filozofie pak na názory, že pohyb vlastně neexistuje. A kdybych hledal nějaké vysvětlení alespoň jednoho z fyzikálních zákonů, rozvzpomenul bych se (se škodolibým úsměvem) na Newtona, kterak mu do nadýchané paruky přistává…
Kniha křehká jako pár slov haiku. Sluší jí papír, sluší jí tiché chvíle, které s ní strávíme. Hodí se, aby k nám promlouvala nahlas a ústy „jiných“?
Obsadit přední příčky mezi světovými bestsellery roku 2015 – co víc si v literárních začátcích přát? Paula Hawkins si na popularitu rozhodně stěžovat nemůže. Její Dívka ve vlaku „frčí“ i na českém trhu. A dočkala se, nepřekvapivě, i zvukové verze.
Autobiografie Arnolda Schwarzeneggera nese název po jednom z jeho nejpozoruhodnějších filmů. Můžeme se jen domýšlet, proč se rozhodl pojmenovat ji Total Recall. Vodítka nám nenabízí, což svým způsobem tak trochu charakterizuje i (audio)knihu jako takovou. Ač mohutná rozsahem, její autor dokáže být zdařile selektivní.

Další lákavé recenze

Symfonie s úderem kotlů
Recenze

Nemuzikální akvarista

Audioknižních detektivek se Sherlockem Holmesem existuje celá řada a nemálo z nich je k dispozici i ke koupi na audioknižním trhu. Jedná se o příběhy ...
Číst dál →
Povídky a příběhy
Recenze

Pocta Josefu Somrovi

Čerstvý držitel Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v činohře, pan Josef Somr, slaví 15. dubna 2014 své osmdesáté narozeniny. Jeho jméno je zárukou té nejvyšší ...
Číst dál →
Svědkyně ohně
Recenze

Poctivé drámo

Severská detektivka je v současnosti světovým fenoménem a ani čeští čtenáři nezůstávají o nic ošizeni. Zatímco před revolucí a v 90. letech jsme mohli poznat ...
Číst dál →
Dvanáct nejznámějších povídek
Recenze

Podivné experimenty Edgara Allana Poea

Do kin právě přichází snímek Podivný experiment, který, stejně jako o dva roky dříve Havran, převádí na filmové plátno povídky, které napsal mistr napětí Edgar ...
Číst dál →
banner 300x480
banner 300x300
banner 300x300

O autorovi

Nebojte se klasiky
Slavné operní příběhy v dramatizaci Jana Jiráně podle původních libret s ukázkami nejslavnějších hudebních pasáží v podání největších českých operních pěvců!
Přejít nahoru