Pražský hřbitov je jeden z nejméně snadných románů Umberta Eca, který klade poměrně vysoké nároky na čtenářovo vzdělání i na jeho inteligenci. Jsme svědky opulentního vyprávění v první osobě a vypravěčem je zde jediná fiktivní postava celého díla Simone Simonini, falsifikátor a vrah. V ní se Eco pokusil stvořit charakter, který bude komplementárně hnusný až odporný, ale zároveň bude ve čtenáři vyvolávat zvrácenou touhu věnovat se jeho nenávistnému projevu dál a dál, až do hořkého konce.
Děj této navenek uhlazené mentální i morální zrůdy začíná dne 24. března 1897, kdy se ztrátou paměti stižený protagonista probouzí kdesi v nepříliš úhledném bytě v nepříliš příjemné pařížské čtvrti a „metodou doktora Freuda“, s nímž se kdysi setkával v hospodách, se snaží přijít na to, kým vlastně je. Od prvního odstavce začne čtenáře zahlcovat podrobným proudem řeči, ve kterém podstatnější úlohu než jednotlivé děje hrají jeho myšlenky, předsudky, přezíravost a nenávist. A děj postupně odhaluje konspiraci, v jejímž pozadí jsou Protokoly sionských mudrců, jeden z nejodpornějších antisemitských podvrhů, který ovlivnil dějiny 20. století tím nejhorším možným způsobem. Pražský hřbitov je literární ilustrací myšlenky, podle které osvícenství namísto předpokládaného věku rozumu konsekventně končí v plynových komorách Osvětimi. A zároveň je jejím částečně zpochybňujícím zkoumáním.
Text zaplněný množstvím skutečných historických osobností od Dumase po Marxe je vystavěn jako bludiště, do jehož zákoutí čas od času vstupuje er-formový vypravěč, který působí jako nositel „objektivního“ děje. Celkově se ale narace podobá rozvodněnému vodnímu živlu, který pohlcuje vše, co mu stojí v cestě, včetně čtenářova vědomí: tak, jako není lehké román číst, není ani snadné ho odložit.
A dvojhlasá zvuková verze, která vznikla loni ve vydavatelství OneHotBook v režii zkušeného Michala Bureše, živelnost nijak nebrzdí, ale ani se nesnaží tento rys přehnaně vytěžovat. Igor Bareš jako Simonini se textu v žádném případě nebojí a jeho interpretace je mnohem víc než prostá, byť herecky pojatá narace plnohodnotným hereckým výkonem. Jeho výkon je natolik uvěřitelný a postava, kterou ztvárňuje, natolik odporná, že možná pro některé posluchače bude problém obě entity oddělit, jak se občas stává (vždyť například kolik lidí chtělo inzultovat Josefa Vinkláře, kdykoli se na obrazovkách objevila Nemocnice na kraji města).
To díky er-formě v jeho partu nehrozí druhému interpretovi Davidovi Švehlíkovi, přesto si jeho výkon s tím Barešovým příliš nezadá, Švehlík si text slyšitelně užívá, čte ho s decentní stopou spikleneckého pomrkávání, ale nádherně barvitě a jediné, co mu lze možná vytknout, jsou občasné nedůslednosti ve výslovnosti.
Audioknihu významně doplňuje hudba Lukáše Hurníka, který pro začátek nahrávky složil menší symfonickou suitu a na koncích kapitol komentuje text kratičkými hudebními motivy. A jak jsme u tohoto vydavatele zvyklí, všechny tři mimořádné umělecké výkony dodal zabalené do technické dokonalosti. A tak si posluchač může vychutnat jednu z nejlepších nahrávek roku 2024.
