Poklid venkovského života zde totiž narušují záštiplné dopisy, které anonymní pisatel rozesílá místním obyvatelům. Rozbíhá se kolotoč podezřívání a klevet, který vyústí v sebevraždu a později i vraždu. Podaří se Jerrymu za pomoci slečny Marplové odhalit pravdu?
Jedním z příběhů, které si z vlastní tvorby oblíbila sama Agatha Christie, byl třetí románový případ slečny Marplové Není kouře bez ohýnku. Přestože se v něm zvídavá znalkyně lidských duší objevuje téměř až v závěru, neztrácí kniha nic na přitažlivosti. Záhada hanlivých psaní, obracejících životy lidí naruby, má totiž většinu klasických atributů, na jaké jsme u autorky zvyklí. Tak především jde o sympatickou dvojici hrdinů, tentokrát provázanou sourozeneckým poutem, kteří tak trochu na úkor slečny Marplové zabírají prostor většiny románu. Protože jde ale o zajímavě vystavěné charaktery, není vlastně pozdní příchod všetečné stařenky nijak na škodu. Svůj podíl na tom má totiž i další typický rys těch nejlepších christieovských detektivek, tedy precizně vystavěná zápletka. Vytváření kouřové clony, zahalující motiv pachatele, šlo britské královně detektivek vždy na jedničku. Na závěr nesmíme zapomenout ani na anglický humor, který ještě podtrhuje zvolený tvůrčí přístup audioknižního zpracování.
Už devátou audioknihou z cyklu příběhů se slečnou Marplovou vstupuje nakladatelství Voxi do dobře známých vod. Stejně jako u předchozích knih se jedná o vícehlasou četbu, v níž byly party hlavní hrdinky svěřeny herečce Růženě Merunkové. Tentokrát se s jejím typicky laskavým projevem a léty rozhlasové praxe cizelovaným hlasovým herectvím setkáme až v poslední čtvrtině nahrávky, naprostou většinu textu totiž na sebe vzal Otakar Brousek ml. Ten se ujal role vypravěče příběhu, pilota Jerryho Burtona, z jehož perspektivy na události v Lymstocku nahlížíme. V Není kouře bez ohýnku najdeme množství komických postaviček, k jejichž ztvárnění využívá Brousek širokou škálu hlasů. Jak jsme již z předchozích titulů zvyklí, patří jeho projev k těm dramatičtějším, více hereckým, protože se nebojí charakterům vtisknout výrazné, někdy až afektované zabarvení. Nejsilnější je ale jako civilní vypravěč, v této poloze totiž nejlépe vynikne jeho jemně modulovaný melodický hlas. Tím, že důsledně pracuje se smyslem vět a klade důrazy na správná místa, je schopný posluchači podat srozumitelně i delší, složitěji vystavěná souvětí. Jedinou chybkou je snad jen občas nekonzistentní výslovnost některých jmen, která na různých místech čte s drobnými odchylkami.
Více než sedm a půl hodiny trvající audiokniha v režii Daniela Tůmy není prvním zvukovým zpracováním tohoto románu. Už v roce 1996 vznikla rozhlasová hra pod režijní taktovkou Hany Kofránkové. Kvůli hodinové stopáži byl osekán děj i počet postav, přesto (či právě díky tomu) se podařilo vytvořit napínavou, dynamickou dramatizaci, sázející na ostrý střih a práci s ruchy. Dvouhlasá četba nabízí v tomto směru jiný, méně koncentrovaný zážitek. Na druhou stranu si ale posluchači mohou poprvé vychutnat příběh se všemi jeho odbočkami a zákoutími, která do něj Agatha Christie zakomponovala. Poklidnější atmosféře, v níž napětí ve vesnici spíše nebezpečně probublává pod povrchem, odpovídá i méně dramatický hudební doprovod z dílny Karpof Brothers, přestože by se i zde občas nějaký temnější tón hodil.
Potěšujícím faktem je, že audiokniha vychází z mladšího překladu Eddy Němcové z roku 2010, který u nás poprvé publikoval britskou verzi příběhu. Starší vydání překladatelky Vlasty Dvořáčkové totiž využily americkou variantu románu, která je oproti ní významně zkrácena. Kdo tedy má v knihovničce starší knižní podobu, bude možná mile překvapen, o kolik bohatší děj audioknižní Není kouře bez ohýnku má.
