Rodiče oběma bratrům od dětství kladli na srdce, že jediné, na čem záleží, je rodina. A právě tu je třeba nyní bránit. Carlův nečekaný návrat totiž ve vesnici rozdmýchal staré křivdy a zdánlivě utichlé vášně. Kam až bude Roy ochoten zajít, aby sebe i své blízké ochránil?
Norský mistr thrillerů a kriminálních románů Jo Nesbø si ke svým 60. narozeninám pomyslně sám nadělil dárek – novou knihu. Jako už několikrát v minulosti si v ní na chvíli odskočil od svého osloského hrdiny Harryho Holea a napsal samostatný příběh s novými postavami. Na rozdíl od podobných odboček (Syn, Lovci hlav) ale tentokrát Nesbøho fanoušci nedostanou thriller s hutnou atmosférou už od první stránky. Naopak, Kráľovstvo se zprvu zdá být jen jakousi kronikou rodiny Opgardů, v níž se postupně vyjasňují vzájemné vztahy a vazby k ostatním obyvatelům vesnice. Napětí přichází postupně, plíživě. Historie statku Opgard totiž skrývá temná tajemství, která zdaleka nejsou tak zapomenutá, jak jeho obyvatelé doufali.
Nesbøho slovenští čtenáři a posluchači mají oproti těm českým výhodu – překlady aktuálně vydávaných novinek se k nim dostávají zpravidla o několik měsíců dříve. V tomto případě to platí i pro audioknižní podobu – zatímco česká podoba Království zatím ještě ani nebyla oznámena, do té slovenské se můžete zaposlouchat klidně hned. Poměrně košatý jazyk může zejména mladším ročníkům českých posluchačů občas zavdat důvod k nahlédnutí do slovníku, to však pravého fanouška, toužícího zaposlouchat se do novinky svého oblíbence ale zdaleka nemůže zastavit.
A ti, kdo se do Kráľovstva z dílny Publixingu a Ikaru pustí, neprohloupí. Přemysl Boublík, slovenský herec s českými kořeny, text interpretačně velmi dobře uchopil. Oproti svému dřívějšímu podání thrilleru Trhlina se tentokrát dokázal vyvarovat afektu a zbytečně hlasitého projevu. Kráľovstvo podává přesně tak, jak bylo napsáno – jako výpověď (či zpověď?) osamělého člověka, žijícího na okraji civilizace, balancujícího na tenké hranici mezi tím co je správné, co nutné zlo a kde už začíná neospravedlnitelný zločin. Jeho vyprávění je přirozené a prosté přehrávání. I bez snah o dramatičnost jasně vyjadřuje pocity naděje a optimismu, vzápětí vystřídané zděšením či zklamáním. Příště by však stálo za to věnovat o trochu více přípravy četným anglickým výrazům. Co se týče hudby, produkce Publixingu je v tomto ohledu z přesvědčení tradičně skoupá – jednotlivé kapitoly neoddělují žádné hudební vsuvky. Ty se objeví pouze na rozhraní sedmi částí, do nichž je text rozčleněn.
Kráľovstvo není typickou Nesbøho knihou. Leckoho možná odradí absencí potoků krve, ačkoliv násilí a zloba, v mnohem mrazivější podobě, jsou v něm přítomny vrchovatě. A jakkoliv se to z opravdu pomalé první čtvrtiny vyprávění nezdá, atmosféra spolu s postupujícím příběhem houstne. K jádru postav se posluchač postupně propracovává, stejně jako když se loupe cibule. Teprve po odstranění svrchních vrstev slupky, které ji chrání před vnějším světem, se naplno projeví pravá podstata. A ta je stejná, jako okolní krajina – drsná, nevypočitatelná, řídící se vlastními pravidly a zákony.
