Co když pro svobodomyslnou ženu milující chůzi krajinou a vítr ve vlasech, bude manželství s bohatým mužem past? Co když konvence londýnské smetánky vysají z její tváře barvu i úsměv? Co když příběh bude moci pokračovat, jen když žena ovdoví a zbaví se role manželky?
Kniha současné britské spisovatelky čtenáře vrací do roku 1893, aby Coru, onu ovdovělou hrdinku, mohla přestěhovat z Londýna do hrabství Essex. Zde totiž může navzdory svému bohatství podnikat dlouhé procházky v zablácených botách. Nejsou to již bezcílné potulky, protože v kapsách jejího pánského svrchníku končí drobné fosilie a bystré oči paní Seabornové pátrají po dalších důkazech evoluce. Možná je jím i ona bájná nestvůra, o které si vystrašení vesničané vyprávějí a jejíž šupinaté tělo na obálce připomíná, že v anglickém originále titul obsahuje slovo „serpent“, tedy had.
Zdrsnělý hlas Kateřiny Mendlové Horáčkové se zřejmě v nakladatelství Tympanum zdál vhodnou volbou pro drsnou Coru i drsný essexský kraj, který se hrdinka rozhodla prozkoumat. Jenže Perryová nenapsala knihu mapující pouze zrod emancipované ženy, ona se pokusila bohatým jazykem jako háčkovaným přehozem pokrýt vše viditelné i skryté pod povrchem, halasné i šeptající, intenzivní i téměř nepostřehnutelné. A na tuhle drobnokresbu už by se hodil procítěnější hlasový projev.
O co je Cora bystřejší pozorovatelka přírody, o to víc tápe v mezilidských vztazích a pravá povaha jejích společníků pro ni zůstává záhadou. Perryová každou postavu pečlivě hněte, a dokonce ani pro čtenáře není snadné uchopit, kým doopravdy jsou, co je žene a hraje v jejich životech prim. U Cořiny společnice Marthy bojující za chudé obyvatele Londýna, přítele a lékaře Garretta snícího o posunutí možností medicíny, syna Francise neschopného projevit emoce, vesnického pastora Ransoma čelícího tmářství a předsudkům svých farníků či šlechtice George Spencera zahanbeného vlastním bohatstvím, u těch všech se navenek staví intelekt, pod ním však probublávají silné city a vášně. Někdy nás svede na scestí i překlad, který doktorovi přisoudí přezdívku skřet, což silou výrazu neodpovídá společensky přijatelnému škádlení.
Režisér Ondřej Jirásek by ve zvukové interpretaci mohl posluchačům podat pomocnou ruku a vést narátorku, aby jednotlivé postavy románu osobitěji odstínila. Při poslechu se ocitáme bez opory tištěných stránek, ve kterých lze listovat, vracet se a uvažovat. Nahrávka překlápí časovost literatury do proudu, který recipient neovlivní. Nebránila bych se ani většímu využití klavírních variací Kryštofa Marka, aby posluchač získal prostor, ve kterém slova dozní.
I přes naznačené obtíže poslechu či překladu je audiokniha kouskem, který rozhodně stojí za poslech. Nečekejte však ani příšeru z fantasy románů ani komplikovanou detektivní zápletku. Efektní název a přebal jsou jen vějičkou k úvahám o zrodu moderní ženy, která za svou svobodu musí zaplatit.
