Román Nevinný nás zavádí do studenou válkou zmítaného Berlína poloviny padesátých let, do Berlína, který se ještě nestačil zbavit všech následků po 2. světové válce, aby se jeho západní sektor stal dějištěm špionážních hrátek, politických intrik, tzv. honičky na kočku a myš mezi britskými a americkými tajnými službami se sovětskou armádou. Britský technik Leonard Markham (Ivan Trojan) je povolán do Berlína, kde má za úkol v rámci tajné operace Gold prokopat tunel ze západního sektoru do ruské zóny, testovat a umístit odposlouchávací zařízení a umožnit tak tajným složkám přístup k důležitým informacím společného nepřítele, tedy Sovětů. Jeho nadřízeným je bodrý, možná až příliš upovídaný Američan Bob Glass (Ladislav Mrkvička). Do politicko špionážního thrilleru vstupuje další linka, milostná. Leonard se v jednom baru setkává s německou ženou, Marií Eckdorfovou (Zuzana Stivínová). Vzplane mezi nimi vášnivá, leč zbytečného sentimetu prostá láska. Štěstí však nemá nikomu přát, to bychom pak nemohli mluvit o strhujícím dramatickém příběhu. Leonard v sebeobraně při potyčce usmrtí Mariina surového exmanžela Ottu (Jiří Lábus), navíc se ve hře objevuje tajemný pan Blake (Michal Pavlata). Stojí za prorazení tajné operace on, či někdo jiný?
Autor dramatizace Jan Kolář získal pro režii „nerozhlasáka“ divadelního režiséra, spoluzakladatele Činoherního klubu Ladislava Smočka. Považuji to za odvážný krok, neb Smoček měl na kontě předtím pouze jednu režii, pokud je mi známo, a sice Hamptonovy Povídky z Hollywodu (1992). Lze však s jistotou říci, že šlo o zdařilou volbu. V původně pětidílném seriálu se často střídají prostředí, pro lepší orientaci tedy zazní z úst moderátora Jana Pokorného „titulek“ – v jakém místě a v jaké době se nacházíme. Je to dost obvyklý prvek, zejména u špionážních thrilelrů, který podporuje dynamičnost a napětí. Celkovou atmosféru příběhu doplňuje hudba západního a východního světa, která se mnohdy prolíná a dává nám tak poznat, o jak rozdílné světy se jednalo.
V inscenaci Nevinný máme možnost slyšet hlasy herců, kteří nebývají tak často rozhlasem vyhledáváni, např. Vladislav Beneš či Petr Vacek. Ivan Trojan svého Leonarda pojímá naprosto uvěřitelně, jako tu plachého, jindy emocemi a strachem zmítaného mladého muže. Svým výkonem dokázal, že už před deseti lety byl zralým hercem, připraveným na velké, často ohromující role, a to jak na divadle, ve filmu i v rozhlase.
Trojanovi úspěšně sekunduje Zuzana Stivínová, která Marii pojímá zcela živočišně, jindy zcela chladně a odhodlaně udělat cokoli pro záchranu své cti. Je radost, že zde dostala tak obrovskou plochu; třeba jen proto, že jsme ji naposledy mohli slyšet už před sedmi lety, roku 2007 v premiéře hry Fitzgeraldovi, takový pěkný pár. Je to docela škoda, neboť hlas a projev Zuzany Stivínové je v přátelské symbióze s mikrofonem.
