Herce Matouše Rumla teprve nedávno nalákali audionakladatelé do temných izolovaných kukaní, aby ho obrali o hlas. Tympanum, vědomo si úspěchu Prašiny, ho už zřejmě z nahrávacího studia zpět na denní světlo nepustí. Stejně jako hrdina knihy Nikdykde, Richard Mayhew, nevykazuje Ruml rysy lva salonů, jenže jednohlasá audiokniha na něm mámí nejen slova Richarda, zaskočeného během událostí, ale též neodolatelný projev markýze de Carabas, nadpozemskou mluvu anděla Islingtona i hlody nerozlučné dvojice Croup a Vandemar. Poslední dva zmínění by mohli být celkem zábavnými komiky, kdyby se neživili jako nájemní vrazi. Ruml je příjemný vypravěč a roztodivné mužské party ztvárnil na výbornou. Ženské postavy jsou o chlup slabší, ale to už patří k povaze věci. Koneckonců neopouštíme Richardovu hlavu a jen nesnadno odlišujeme, co z vylíčených událostí se doopravdy stalo a co si jen představil.
Posluchači mohou výsledek okamžitě porovnat s šest let starou rozhlasovou adaptací stanice BBC, kde září herci James McAvoy, Natalie Dormer nebo Benedict Cumberbatch. Dokonce knihu nedávno znovu namluvil sám spisovatel Gaiman, který text několikrát přepracoval. Jako by se s ním neuměl rozloučit, a tak se ujal též role vypravěče. Kolik školitelů jevištní mluvy si jej předtím vzalo do parády, můžeme jen odhadovat. Jenže audiokniha není autorské čtení a je jen správně přepustit dílo povolanějším, ať nechají slova správně rozeznít, rozvibrovat naléhavostí sdělení, zakalit emocemi.
Naštěstí Rumlovi se kolena neroztřásla (a pokud snad ano, vystřihli to). Stejně jako Richard Mayhew putuje Podlondýnem za dívkou Dvířkou, která zná směr a rozumí smyslu jejich snažení, krok před narátorem kráčí režisérka Alexandra Bauerová. Síla hlasu leží mimo viditelný svět. Gaimanova imaginace nechává mizet lidi a znovu je zhmotňuje v tajemném Podlondýně, kde se stírají rozdíly mezi člověkem a kocourem, krysy mají své krysomluvčí a dokonce i houba se vás snaží polapit do svých sítí, tedy výtrusů. Nic z toho však posluchač nevidí, a to je dobře. Možná by byl zklamán, podobně jako Gaiman z televizního seriálu, pro který kdysi Nikdykde psal.
Když kvalitní přednes rámuje hudba navozující správnou atmosféru, zážitek z poslechu se naopak posiluje. Jan Šikl zkomponoval hudební doprovod plný dunění souprav projíždějících tunely, žalujícího průvanu, cinkání náhodných zvonkoher z nedbale upevněných trubek, vzdychání vzduchu lapeného v podzemních kapslích a kapající vody, která našla cestu z přeplněných kanálů.
Nikdykde patří ke knihám, pro které by fanoušci obětovali vlastní játra i slezinu, selhání se proto předem zamítá. Audiokniha obsahuje nové upravené vydání, navíc rozšířené o povídku Jak markýz získal zpátky plášť, kterou právě kvůli zmiňované rozhlasové verzi spisovatel po mnoha letech dopsal. Tympanum někdy napíná trpělivost publika, když vydání ohlášeného titulu několikrát odsune. Nakonec je však důležitý výsledek, zdržení zmizí v propadlišti dějin. Možná se tak úplně neztratilo, jen se prosmýklo mezi další nechtěné kamsi pod pražské ulice. Kolíčky na nosy, oči doširoka otevřít, uši vytřepat, čeká nás jízda z kopce!
