Groteskní začátek, během kterého titulní hrdince Nives Cilleraiové náhle umře manžel, o jehož tělo pak musí svést souboj s prasetem Bramboříkem, ve velkém stylu otvírá dveře do světa stárnoucí ženy. Ta se hodlá vyrovnat se sílícím pocitem osamělosti tak, že si do domku nastěhuje zmrzačenou slepici Giacominu, která před časem unikla manželovu nápadu připravit z ní pečínku. Postupně zjišťuje, že „žila s mužem, kterého v klidu nahradilo kuře“, bilancuje dosavadní život a snaží se přijít na to, co vlastně ještě čeká a jak se zbytkem svých dnů naložit.
Když jednoho dne slepici zhypnotizuje televizní reklama na automatickou pračku, v jisté panice volá místnímu veterináři Lorainovi Bottaiovi. Z textu se tak pomalu vytrácí vypravěč a vše se přetaví v dlouhý telefonní rozhovor, v jehož rámci se z vtipných i absurdních banalit vynořují střípky minulých životů a z nich se postupně složí jak komplexní obraz obou postav, tak i celkový obraz venkovské společnosti zalidněné množstvím lidí, kteří jsou ve své předvídatelnosti právě tak originální a zajímaví, nakolik to jsme schopni a nakolik to chceme vnímat. Stejným způsobem jsou zajímaví a originální i Nives, Loraine a jeho žena Donatella, jejichž na první pohled obyčejné životy změní jediný noční telefonát k nepoznání.
Autor knihy je mimo jiné vyhledávaný scenárista a divadelní dramaturg, což je zřetelné na první pohled. V rámci dlouhého rozhovoru dokáže v několika větách dynamicky měnit náladu i rytmus, ví, kdy zapojit vypravěče a jak velká porce popisnosti se na tom kterém místě čtenáři nepřejí. A díky půdorysu, na kterém svůj text vystavěl, stvořil dvě prvotřídní herecké role.
Ještě o jednom musíme mluvit: knížku přeložila plodná překladatelka Alice Flemrová, jedna z nejvýraznějších tváří tohoto podceňovaného, přesto extrémně důležitého uměleckého řemesla u nás. Vtiskla české verzi italský temperament a nutné je ocenit i vynalézavé převody Naspiniho nezvyklých přirovnání a slovních spojení do českého kontextu.
Zvukového zpracování, pro které jako by byla novela stvořena, se v koprodukci zmíněného nakladatele a vydavatelství Tympanum ujal režisér Hynek Pekárek, muž, který spoluvytváří ráz zdejší audioknižní krajiny jako málokterý jiný. Vsadil nepřekvapivě na vícehlasou četbu obsazenou prvotřídními interprety a výsledkem je jedna z nejvtipnějších a také nejlépe zahraných vícehlasých audioknih, které jsou k dispozici. Je nicméně vhodné zdůraznit, že se nejedná o dramatizaci, nýbrž nezkrácenou četbu, přestože velká většina nahrávky víc než připomíná dobrou rozhlasovou hru.
Zuzana Slavíková, oceňovaná interpretka, jejímž hlasem mluví na šest desítek titulů, se nejprve jen mihne jako Donatella, ale na závěr dostane solidní příležitost předvést mnohé ze své neuvěřitelné schopnosti práce s hlasem. Od prvního rozespalého „haló, Nives“ skládá zkušený Jaromír Meduna obraz Loraina, který přehnaným chlapáctvím a chrapounstvím zakrývá vlastní nejistotu a pohodlnost. A Martina Hudečková, na kterou krom partu Nives připadla i role vypravěče, nejspíš především výrazně promluví do výsledků letošní audioknihy roku, přičemž je nutno říci, že všechny tři výkony jsou mimořádné a vzácně vyrovnané.
Vynikající herectví pak doplňuje nádherná hudba Maria Buzziho, vyhledávaného skladatele scénické hudby a pedagoga brněnské JAMU. Složil a nahrál italsky náladovou muziku, v níž se zvuk tahací harmoniky a mandolíny snoubí s dynamickými silnými melodiemi, a přestože jde jen o dvakrát několik desítek sekund na začátku a konci nahrávky a vždy několik vteřin na konci kapitol, jde o ilustrativní případ pocitu lítosti, že k audioknihám nevychází samostatné soundtracky.
Audiokniha Nives, co to povídáš? je vynikající počin, v němž se hravost italských komedií snoubí s hloubkou italských sociálních dramat. Jistě se stane ozdobou každé audioknižní sbírky.
