Novinářem v Číně (s přípodotkem Co jsem to proboha udělal?) není první audioknihou, kterou Tomáš Etzler na svém kontě má. Tou první byla rovněž u vydavatelství Voxi vydaná Kdo ví, kde budu zítra. V tomto případě šlo o Etzlerův knižní rozhovor s novinářem Jindřichem Šídlem. Obě nahrávky vznikaly v produkci Audiostory.
Tomáš Etzler se svými názory na čínské státní zřízení nijak netají a tak zatímco se ve svých reportážích snaží o objektivitu, na stránkách své knihy si v tomto ohledu nebere sebemenší servítky. Poté, co se člověk zaposlouchá do jeho vyprávění a zážitků, brzy pochopí, že se zkušenostmi, které s místními pohlaváry, příslušníky bezpečnostních složek a tajnými špicly nasbíral, by asi měl jiné názory málokdo. Kniha Novinářem v Číně ostatně není objektivní reportáží, ale osobní výpovědí o zážitcích autora jakožto novináře a reportéra, kterému v zemi, toužící stát se přední světovou velmocí, házeli klacky pod nohy jak úředníci a tajná policie, tak udavači z řad místních obyvatel. Kromě nich ale o Číně samotné většinou zle nemluví. Naopak, často vyjadřuje obdiv k běžným obyvatelům, dojímá se nad konkrétními lidskými osudy těch méně šťastných z nich, některým se dokonce snaží pomoci. S láskou také vypráví o místní kuchyni nebo horolezecké vášni, kterou mohl uplatnit v Himalájích.
Audioknižní verze promlouvá k posluchačům nejen jeho slovy jako autora textu, ale také jeho vlastním hlasem v úloze interpreta. Své texty píše svébytným a nezaměnitelným stylem, stejný popis ale sedí i na jeho interpretaci. V obou případech jde přímočaře na věc, nesnaží se o žádné kudrlinky, ale drží se jádra daného příběhu, který zrovna vypráví. Ať už referuje o přírodních katastrofách, které zasáhly venkovské oblasti, věnuje se hackerským útokům s podporou čínské vlády, nebo reportuje o výstupu horolezců s pochodní, zahajující pekingské olympijské hry. Takto ve správném slova smyslu syrové vyprávění by z úst herce znělo nevěrohodně. Rozhodnutí svěřit text samotnému autorovi je proto v tomto případě více než žádoucí a chvályhodné.
Byť Etzlerův projev také není nijak zvlášť uhlazený, jako audioknižnímu interpretovi se mu naštěstí díky zkušenostem z reportáží vyhýbají z větší míry nešvary, provázející obvykle autorské četby těch, kteří nemají s mluvou na mikrofon zkušenosti. Z jeho vlastních úst tak v maximální možné míře autenticky znějí stížnosti na policejní výslechy, šacování a zabavování osobních věcí i natočeného materiálu, frustrace z prostředí v Číně i buldočí verva až workoholismus, s nimiž se do svých reportáží pokaždé vrhal.
Zatímco v úvodu nás Etzler naláká nejen na pracovní linku ale i na osobní příběh jeho manželství se švýcarskou novinářkou Barbarou, ne vše se do knihy vešlo. Doufejme, že si další materiál, autor schovává na příští knihu, protože uzavřít celý příběh jeho působení v Říši středu jen tímto titulem by byla škoda. Nezbývá tak nic jiného, než trpělivě čekat na pokračování.
