Román Den z roku 2023 je zatím jeho poslední a díky Odeonu byl velmi rychle k dispozici i českým čtenářům. Vyšel v přesném překladu autorovy dvorní překladatelky Veroniky Volhejnové, která skvěle navázala na předchozí výjimečný překlad Hodin zesnulého génia Miroslava Jindry. A zásluhou vydavatelství Témbr, které podobně jako Odeon patří do gigantické rodiny Euromedia Group, se velmi rychle dočkali i posluchači.
Podobně jako Hodiny se i Den odehrává během jediného dne ve třech různých obdobích. Zatímco v Hodinách se tři samostatné příběhy tří výjimečných hrdinek odehrávají napříč celým stoletím, tady je zkoumání osudů jedné brooklynské rodiny soustředěné do jedné části téhož dne ve třech po sobě jdoucích letech 2019–2021, přičemž za jakýsi katalyzátor vyprávění autorovi posloužil pandemický lockdown.
Ráno 5. dubna 2019 poznáváme Dana a Isabelu jako na první pohled bezproblémové manžele, přestože jejich pětiletá dcerka Violet už možná vnímá, že rozpory v jejich názorech a postojích mají tendenci narůstat. Desetiletý syn Nathan objevuje svou vlastní hodnotu a dostává ochutnat první sousta z nejistoty dospělého života, jak už to v tomhle věku chodí. A Isabelin mladší bratr Robbie, svérázný homosexuál, který cítí rozpor mezi bohatým on-line životem a tím skutečným, se vyrovnává s nedávným rozchodem, přičemž okolnosti jeho plánovaného odstěhování od rodiny dávají tušit, že jeho přítomnost rodinu tmelí a že s jeho odchodem hrozí její rozpad.
O rok později sledujeme, jak se jednotliví protagonisté vyrovnávají se ztrátou svobody, přičemž jednotlivé motivy jako panický strach o blízké, kterým trpí malá Violet, nebo snaha o obcházení pravidel, kterou předvádí Dan, dobře známe i z vlastních zkušeností. A tyto okolnosti urychlují a zvětšují vztahovou krizi, kterou Cunningham prozkoumává s důkladností pečlivého lékaře. A nakonec se večer 5. dubna 2021 dozvíme, zda se rodina z krize dostane a za jakou cenu.
Michael Cunningham jako už poněkolikáté navazuje na některé texty moderních autorů, kteří soustředili svůj pohled na celý lidský život a na komplexitu mezilidských vztahů do jediného dne a nebo na jediné místo: můžeme jmenovat paletu skvělých románů a novel od Joyceova Odyssea přes hutný text Saula Bellowa Ani den! až po očekávatelný Cunninghamův inspirační zdroj: Virginii Woolfovou a především její geniální dílo K majáku.
Cunninghamův heterodiegetický vypravěč sice vidí do hlav protagonistů, ale jejich myšlenky a pocity poctivě zprostředkovává jen v takové míře zpracování, která odpovídá jejich vlastnímu, příliš nepsychologizuje, neanalyzuje a nesoudí. Den má několik vrstev, přičemž ta, která stojí nad lockdownovým dramatem, psychologickou prózou i vztahovým románem je prostá oslava lásky ve všech jejích podobách: lásky manželské, rodičovské, homosexuální, té, která doprovází silná přátelství a také té, kterou pociťují strýcové a tety ke svým synovcům a neteřím. A tedy něčeho, co ve všech svých podobách alespoň potenciálně hory přenáší.
Herec Petr Stach, kterého návštěvníci pražských divadel znají z jevišť Minoru nebo Rokoka, se do románu pustil se zřetelnou rozvahou a uměřeností. Tu ovšem výtečně drží na úrovni, která nepůsobí unyle či nezajímavě. Interpret se zajímavým témbrem, dokonalou výslovností a obrovským citem pro rytmus vyprávění, předvádí jeden z nejlepších výkonů za poslední dobu a zřetelně se hlásí o další a další angažmá – je vlastně s podivem, že v kategorii jednohlasé četby jde snad teprve o jeho třetí účinkování. Velezkušený režisér Petr Mančal každopádně věděl, co Stach dokáže, a sám toho na sto procent využil.
Knihu doprovází sympaticky uměřená, přesto zneklidňující hudba jazzového bubeníka a skladatele vážné a scénické hudby Jana Šikla, která je postavena na zvuku elektrické kytary. Studio All Senses Production se zvukařkou Kate Hamsíkovou a Štěpánem Škochem dodalo technicky dokonalou nahrávku, což se vším všudy znamená mimořádně kvalitní a po vzoru někdejších televizních hlasatelek řekněme i mimořádně hluboký posluchačský zážitek.
