Tato naše babička celý život pracovala a tak si chtěla na stará kolena „odpočinout“. Přitom toho měla opravdu šíleně moc na práci, jen si to představte, co všechno musela za den stihnout: minimálně do půl jedenácté spala, pak si vyzvedla noviny ze schránky a celé dopoledne ležela v posteli a četla je. Odpoledne navštěvovala své přítelkyně, nejraději však nejmilejší Lidušku, která byla také babičkou a se kterou mohla dle libosti o čemkoliv klevetit. Líná babička však měla spoustu snů, které si za celý život nemohla splnit. Zapisovala si je na malé lístečky a ty vkládala do škapulíře. Toužebně si kupříkladu přála projet se v nejrychlejším autě na světě, letět balonem, hrát si v dospělosti na babu nebo šlapat do louží. Když se však z dospělé ženy stala normální babička a z normální babičky líná babička, nadešel čas na to, aby si své tužby splnila.
Knížka O líné babičce vyšla v roce 2011 u nakladatelství Mladá fronta. O tři roky později vychází ve spolupráci s vydavatelstvím Tympanum její nezkrácená audioknižní podoba. Autorce Aleně Kastnerové se podařilo napsat velmi vtipný příběh, plný nádherného inteligentního a sarkastického humoru. I když se jedná o dílo pro děti, nejeden dospělý se zasměje společně se svou ratolestí. Spisovatelka v textu používá spoustu narážek a slov, kterým by malé dítě nemuselo rozumět. Zároveň si tuto skutečnost uvědomuje, zbytečně vše dopodrobna nevysvětluje a přímo dítě nabádá k tomu, aby si zašlo za svým rodičem, který by mu to či ono vysvětlil, což vnímám jako úžasný způsob přimět naši nejmladší populaci a dospělé k tomu, aby mezi sebou komunikovali. Zároveň se Líná babička báječně hodí na kolektivní či rodinný poslech.
Línou babičku načetl Arnošt Goldflam, který má s tvorbou pro děti bohaté zkušenosti. Je autorem spousty dětských knížek, načítá pohádky a příběhy v rozhlase či pro jiná audioknižní vydavatelství a v mnoha dramatizacích i účinkuje. Při poslechu líné babičky má člověk dojem, jakoby pan Goldflam byl posluchačovým dědečkem a jakoby seděl před ním a vyprávěl mu na dobrou noc. Text jenom nečte, on ho prožívá se vším všudy. Bezvadně si hraje s přímou řečí, absurdní zvraty v ději nikterak nezdůrazňuje ale ani neopomíjí a nebojí se ani odvázat a vyluzovat neidentifikovatelné babiččiny skřeky, které jsou součástí jedné kapitoly. Pod režijním vedením Dimitrije Dudíka, se kterým Arnošt Goldflam už nejednou pro mluvené slovo pracoval, celé dílko doslova rozkvetlo.
Příjemná rozvážná hudba klavíru a klarinetu zde nemá jenom funkci předělu mezi kapitolami. Je využita i uvnitř jednotlivých příběhů na místech, kdy dochází k rychlému posunu děje a také, když si to text žádá, funguje jako fanfára. Samotná hudba ovšem nedokáže nahradit autentický zvuk moře, takže když se u něj babička ocitne, nastupuje příjemný uklidňující zvuk převalujících se vln.
O líné babičce je titul, který by rozhodně neměl zůstat nepovšimnut a který by měl mít významné místo nejen v dětské audioknižní knihovničce, proto neváhejte a pořiďte si ho. Zaručuji vám, že se budete smát od začátku do konce a že necelé tři hodiny, které jsou vymezeny audioknize, budou pro vás opravdickým potěšením.
