Text, který loni zvítězil v anketě Kniha roku Lidových novin, vydalo nakladatelství Torst, jenž se stejnou péčí předkládá čtenářům jeden díl Juráčkových deníků za druhým. S mnichovskými zápisky zneuznaného režiséra, jehož hvězda jasně zazářila v pěně československé nové vlny, text Dani Horákové polemizuje. Hlasem Anity Krausové slyšíme druhou část příběhu, optiku mladé, sečtělé a kosmopolitní manželky, která po svatbě roku 1979 následovala slavného muže do Mnichova. Narátorka disponuje čistým, jiskřivým přednesem, neváhá, pokud si vyprávění pomůže anglickou frází či německým kompozitem, tedy těžko přeložitelnou složeninou slov.
Cesta na Západ neznamenala pro Pavla společenský vzestup a lákavé filmové zakázky. Neměla být ani útěkem pro Daňu, která se nepřehlédnutelně angažovala v disentu a s Václavem Havlem vydávala samizdaty v Edici Expedice. StB jen zneužila situace. Do Pavla Juráčka, který měl v Mnichově pronajatý kamrlík a rozjednané drobné spolupráce, se totiž Daňa fatálně zamilovala. Agenti Státní bezpečnosti položili tehdy nezaměstnanému Juráčkovi nůž na krk. Pokud se chce vyhnout problémům a ještě někdy vidět svůj cestovní pas, musí si svou přítelkyni vzít a ze socialistického Československa odvézt.
Režie a zvuku se na přání vydavatelství Tympanum ujal Nikolaj Ivaskiv. Musel najít způsob, jak posluchačům zpřístupnit téměř pětisetstránkovou knihu, plnou opakujících se motivů, odboček k jednotlivým postavám disentu i slavným osobnostem historie. Na jednu stranu je text důležitým svědectvím o lidech, kteří věřili, že Československu lze vrátit svobodu. Na druhou stranu Daňa Horáková napsala velmi osobní výpověď. Obnažuje se a hledá vysvětlení, proč v patologickém vztahu zůstávala. Ne všichni čtenáři však její verzi věří, někteří ji dokonce odsuzují.
Naštěstí herečka Anita Krausová se do Dani dokázala vtělit způsobem, který její roli v životním příběhu Pavla Juráčka pomáhá pochopit. A to i v případě, že publikum nedisponuje osobní zkušeností s takovým vztahovým vzorcem. Vždyť v Čechách stále nejsme ve veřejném prostoru zvyklí na ženské osobnosti, ve kterou Horáková v Německu vyrostla. Úspěšné ženy se u nás nechlubí, neperou špinavé prádlo na veřejnosti, zkrátka vše zvládly jaksi mimochodem.
Ani v soukromí se od silných žen zpovědi nedočkáte. Berou jako své selhání, že dopustily, aby je někdo zneužíval, a ještě větší prohru, že dotyčného souběžně nezachránily. Jestliže budeme své dcery vychovávat s vědomím, že mohou být čímkoli, podporovat ve vzdělání a prosazování vlastního názoru, měli bychom myslet také na skrytá úskalí superžen. I takové komety může stáhnout vychládající hvězda charismatického manipulátora a postupně je připravit o vše. Sebedůvěru, zdravý rozum, důstojnost.
I po vyposlechnutí sedmnáctihodinové nahrávky budete milovat Juráčkův geniální film Případ pro začínajícího kata. Jen si připustíte, že nadání nemusí talentovaní jedinci využívat jen k tvorbě. Mohou, jako v případě Pavla Juráčka, své mistroství slov použít k bezohledným hrátkám s každým, kdo se jim připlete do cesty. Slova dokážou ostatní lapit do pastí, vyhmátnout slabinu, zesměšnit či ponížit. Audiokniha O Pavlovi je bolestným Klíčem k určování upírů. Při poslechu budete občas trpět bezmocí, jindy lapat myšlenky jak světlušky, které se v tom zšeřelém vyprávění v podivuhodném množství vyrojili. Rozhodně však nebudete litovat, že jste se do něj nechali zatáhnout.
