Autorka Směny textově přesně znázorňuje vidění vizuální umělkyně vržené do prozaického světa supermarketu, v jehož řádu a fungování se neodpouští omyl. Jako umělkyně v tom nejobyčejnějším, ale nemilosrdném světě, v němž je potřeba platit nájem a složenky, nachází mnoho pozoruhodného, ale také ztrácí svou původní identitu. Popis vnímání malířky soustředěné na detail, jejích vzpomínek na studijní léta strávená na akademické půdě řešením výtvarných problémů a vztahu k výtvarné práci jako takové (včetně pochybností, práce s náhodou a tvůrčího zápalu přehlušujícího pocity hladu, žízně a únavy) je tak živý, že by bylo možné se domnívat, že jde o autobiografickou prózu.
Posluchači znalí reálií z pražské Akademie výtvarných umění v jedné z postav i přes změněné jméno a několik detailů rozeznají svébytný charakter léta zde působícího malíře Vladimíra Kokolii (který před nedávnem pedagogickou dráhu opustil). Tak se dozvídáme o zahájení vyučování zahrnující cvičení tai-či, o jeho legendární roztržitosti a jím podnícených diskuzích například na téma, co je čára, což je možné zjistit tak, uvědomíme-li si, co čára není.
Scény z nekonečných odbavování položek na pultu u kasy jsou prokládány vzpomínkami na dětství a studium i scénami z hrdinčina současného života. Anna Beata Háblová dokáže až onomatopoickým způsobem plavně popisovat přírodní jevy, obyčejné počasí a hrdinčiny úvahy, aniž by byl text přeplněn křiklavými originalitami. Křehce ale soudržně působícímu komornímu románu příznivě napomáhá interpretka Barbora Goldmannová. Ta si ponechává až strohý bezbarvý tón, pokud sděluje myšlenky hlavní hrdinky, a herecky přibarvuje přímé řeči postav, s nimiž se setkává. Nejenže tak plasticky vystoupnou, ale role Petry tím navíc zůstává upozaděná, matná až křehká.
Právě taková jako by protagonistka Směny byla – bojí se vystoupit ze svého stínu, nechává se předběhnout průbojnějšími spolužáky z akademie a o samotě se tím trápí. Hlasově odlišený tón jejího vnitřního světa a světa, který ji obklopuje, má za výsledek další efekt – podvědomě vnímáme hypersenzitivitu mladé ženy a umělkyně, pro niž znamenají běžné vnější vjemy silné zásahy do duševního stavu. V tomto a dalších směrech je audioknižní zpracování jako již tradičně citlivě a pečlivě uchopeno režisérkou Ivetou Novotnou.
Celkový dojem z nahrávky o šestnácti kapitolách okořenilo vydavatelství Supraphon hudebním doprovodem Leoše Janáčka, který dává jednotlivým částem doznít a plně zazářit v mysli posluchačů. Vyprávění o mladé ženě, která hledá, kam patří, není rozevlátým pokusem o vyjádření, že v umění profesně vítězí jen ti drsní a bez skrupulí a současné umění je snůškou nepoužitelných snů a lží. Naopak, s protagonistkou, jejíž figuru prociťuje Barbora Goldmannová, se můžeme sami zamyslet nad rozdílem mezi neobyčejnými nesmysly a obyčejným smyslem lidského konání.
