Na první pohled nenápadný titul má totiž nesporný potenciál stát se jednou z největších událostí na letošním českém audioknižním trhu. A to i přes momentální protipól ve vysílání Českého rozhlasu, který při stejné příležitosti – stému výročí Kafkova předčasného skonu – nabídlo mimo mnoho dalšího i dvanáctidílný seriál zhruba dvaceti povídek tohoto génia světové literatury částečně posbíraných v archivu, částečně natočených letos. I když se s audioknihou Od Ortelu k Doupěti potkávají v několika textech, jednom z interpretů a angažování několika režisérů, jde mnohem spíš o kolekci nahrávek než o celek.
Přestože se při práci na audioknize Od Ortelu k Doupěti sešlo hned pět režisérů a celkem devět interpretů, z nichž si většinu spojujeme s Dejvickým divadlem a všechny do jednoho s mimořádnými interpretačními výkony v minulosti, povedlo se vytvořit kompaktní celek, který představuje Kafku jako autora textů existenciálních, temných a tajemných, ale i sarkastických a sžíravých. Je to vlastně velmi komplexní a jasný portrét, a to i přestože nemáme od vydavatelství prakticky žádné informace o tom, kdo za audioknihou dramaturgicky stojí nebo jakým způsobem vznikla – což je samo o sobě vlastně takové kafkovské (s časovým odstupem jsme se z rozhlasového rozhovoru dozvěděli, že za výběrem textů stojí literární publicista Petr Nagy).
O každém textu, který je do ní zařazen, by mohla vzniknout několikastránková esej a jsme si jisti, že jich také obrovské množství vzniklo. Audioknihu otevírá Ortel, jedno z mála děl, které vyšlo za Kafkova života, a to v živé a přesné interpretaci Jaroslava Plesla v režii Michala Bureše. Tragická povídka o vztahu syna a otce, což je jeden z leitmotivů Kafkovy tvorby, vznikla během jediné noci v roce 1913 a Kafka ji staví na postupném odkrývání nenávisti a intrik, které se skrývají za zdánlivě harmonickým soužitím obou mužů.
Michal Bureš režijně vedl ještě dva interprety. Václav Neužil se ironizující prózy Umělec v hladovění o spisovatelovi, který je předváděn v kleci jako exponát, zmocnil s potřebnou nadsázkou, která však nijak nezakrývá Kafkovy úvahy o hodnotě umění a jeho zdrojích. Jednu z nejoblíbenějších Kafkových povídek Venkovský lékař zase načetl Miroslav Mejzlík, jehož charismatický baryton provází posluchače čím dál více surreálnou cestou a průběhem návštěvy sebestředného lékaře za mladým pacientem.
Mejzlík se také posadil před mikrofon s povídkou Před zákonem, která přináší metaforu dveřníka, který brání poutníkovi zjistit smysl života – ta tvoří důležitou součást románu Proces, který vznikal v téže době. Tentokrát Mejzlíka režijně vedla Markéta Jahodová, která stojí i za oběma nahrávkami, kterými do antologie přispěl výtečný Lukáš Hlavica – Jezdec na uhláku je absurdním i sarkastickým zpracováním drsné zimy, která postihla Evropu ve válečném roce 1917, zatímco Starý list vypráví o nejmenované metropoli, na jejímž náměstí se usadili severští kočovníci. Tato povídka je jedním z vrcholů audioknihy a může tvořit ideový celek s románem Zámek – také v jistém smyslu tematizuje neosobní moc, jejíž přítomnost je spíš tušena a která je všechno, jen ne nápomocná.
Během první světové války napsanou povídku o potrestání vojenského sluhy za podřimování ve službě V kárném táboře načetl výtečný Jaromír Meduna, kterého přizval zkušený režisér Hynek Pekárek. Ten vedl i Davida Novotného v asi nejvtipnější Kafkově povídce vůbec, polidštěným šimpanzem vyprávěné Zprávě pro jistou akademii.
Vedle tří zmíněných režisérských osobností, jejichž jména jsou v oblasti mluveného slova bezmála legendou, vznikly další povídky v režii sice mladších, ale rozhodně šikovných režisérů – Vít Malota, jehož můžeme znát jako básníka, vedl mladého herce zajímavého pražského divadla X10 Václava Marholda v dlouhé povídce Popis jednoho zápasu, nejstarším dochovaným textem Franze Kafky.
Oceňovaná dramatička a režisérka Tereza Verecká pak stojí za třemi zbývajícími povídkami. Miniaturu Návštěva v dole, v níž bezejmenní horníci popisují návštěvu inženýrů, kteří přišli vyměřovat nové štoly, výborně načetl herec Jan Holík. Povídka Zpěvačka Josefína aneb Myší národ je jedním z posledních Kafkových textů a čte ho Otakar Brousek ml. Ten je také interpretem Doupěte, apokalyptického textu vyprávěného zvířetem podobným jezevci. Herec s režisérkou zvolili nenávodný, popisný styl četby, v němž vynikají absurdní i existenciální prvky Kafkovy prózy.
Audioknihu doplňuje jako další jednotící prvek předělová smyčcová hudba, která vhodně rámuje všech dvanáct mimořádných textů v mimořádných a pečlivých interpretacích.
