Díky vydání Radioservisem patří nahrávka z roku 1994 nejen do zlatého fondu rozhlasu, ale i audioknih. Posluchači se mohou těšit na výkony legendárních hereckých osobností, provázející je starořeckou mytologií takovými událostmi, jako je třeba setkání s děsivým jednookým obrem kyklopem. Celkový vznešený ráz umělecky komplexnímu dílu dodává mimo jiné i hudba Petra Mandela. K látce, jakou jsou právě příběhy dávných bájí, bezpochyby naprosto přesně náleží tento přístup, a to včetně poněkud patetického druh hereckého projevu. Takto klasický tón té nejklasičtější látce určil režisér nahrávky, kterým byl Karel Weinlich. Vznešenost v hlase, mohutnost odhodlání a monumentální odvahu slyšíme samozřejmě nejsilněji v hlase Odyssea ztvárněného Janem Kanyzou. Jeho průvodkyní je bohyně Pallas Athéna v podání Elišky Balzerové, která vyjadřuje až cosi jako mramorovou hrdost a chlad. Trójané a Danaové soupeří o její přízeň, zatímco posluchač spatřuje v jednání bohyně lidskou marnivost, s níž nezapomněla na potupu, kterou jí přinesl Paridův soud. Zatímco se nechá unést vidinou větších a krásnějších jí zasvěcených chrámů, vyšle smrtonosnou záplavu hadů na kněze Láokoónta se syny, kteří si jediní připouštějí riziko v podobě trójského koně: „Bojím se Danaů, i když přinášejí dary,“ jak slyšíme z úst další herecké legendy, Vladimíra Ráže.
Nezbytnou dvojici vypravěčů-průvodců tvoří vytvořili Radovan Lukavský a Pavel Soukup. Právě hebkým Lukavského hlasem se dozvídáme předobraz všech špatných konců: „Veselí bez konce a radost, jež si nepřipouští meze – to je lůžko tragédie.“ – Pallas Athéna v dílu věnovaném trójské válce poté, kdy přikláněním se na tu či onu stranu pomohla kulminovat krvavý konflikt, k touto lakonicky poznamenává, že zastavit jej již nedokáže: „Žádný bůh nezastaví lidskou krvelačnost.“
Odysseovy kroky dále doprovází Athénina pozornost a ochrana po cestě plné nebezpečenství po mořích. Režie Karla Weinlicha nechává rozeznít ozvěnou hlas Odyssea a jeho souputníků v jeskyni, v níž číhá nebezpečí v podobě lidožravého obra Polyféma, který se skepsí pronáší ještě před svým oslepením: „Znám lidi. Je to cháska.“ Odysseus však musí odolávat i nástrahám ženských svodů v podobě čarokrásné Kirké, kterou perfektně uchopila Jana Švandová.
Dalším neopominutelným ženským partem je pak v závěrečné třetí části výkon Jany Preissové v roli Odysseovy manželky Penelopé. Čelí náporu nápadníků a sleduje Odyssea, jak „se dotýká luku, jako by to byla paže ženy“. Závěr pak zanechává posluchače s Athéniným smířlivým výrokem o tom, že „kdo seje věrnost, sklízí věčnou lásku“.
