Kapitán Exner je zvláštním úkazem uprostřed šedivé socialistické doby. Nehodlá se vzdát svého výstředního života, k němuž neodmyslitelně patří drahé obleky, luxusní veterán kabriolet a krásné ženy. Pokud pomineme nereálnou představu, že by mohl podobný kriminalista v té době existovat, zjistíme, že je kniha Osamělý mrtvý muž překvapivě živá a současná. V mnohém připomíná dnešní detektivky Dominika Dána. Erbenovu příběhu rovněž nechybí napětí ani zajímavá zápletka, nezapomnělo se však ani na humor a milostné vztahy. Kromě několika dobových reálií se skoro nechce věřit, že stránkami tohoto románu mohli čtenáři listovat již před více než čtyřiceti lety.
Příběhy kapitána Exnera zažívají po letech svou renesanci. Před nedávnem přišel jak televizní seriál, tak audiokniha. Zatímco adaptace pro obrazovky prošla kontroverzní aktualizací předlohy, zvukové zpracování zůstalo věrné originálu. Vypravěčem audioknihy se, na rozdíl od představitele televizního Exnera Michala Dlouhého, stal jeho kolega Martin Stránský. I přesto jsou seriál s audioknihou v mnoha ohledech propojeny. Platí to zejména díky Janu Drbohlavovi, scenáristovi televizní série a režisérovi zvukové nahrávky v jedné osobě. Právě jeho snem bylo přinést Exnera i příznivcům mluveného slova. Druhým spojujícím prvkem je seriálová hudba Ondřeje Brouska, která spolu s ruchy prostředí doplňuje i audionahrávku.
Vyprávění v podání Martina Stránského je takřka bezchybné. Jeho hlasové herectví je dobře známé již z desítek titulů a snad nikdy nesklouzlo k pouhému čtení textu. Díky charismatickému hlasu dokáže herec zaujmout na první poslech, s tím by si však celých devět hodin nahrávky nevystačil. Přidává proto příjemný rytmus četby i přiměřené zaujetí pro obsah příběhu, s nímž vhodně zachází. Tu přidá na drsnosti, jinde přednes odlehčí, když je na řadě scéna okořeněná vtipem. Pouze seriálový hudební doprovod jeho vyprávění občas nevhodně přeruší a svou hlasitostí a naléhavostí posluchače vyleká. Audiokniha poslouchaná ve sluchátkách má holt jiná pravidla než televizní série. O něco větším prohřeškem pak je trochu zastřený zvuk nahrávky, natočené ve studiu Soundsquare. Srozumitelnost nejvíce trpí v momentech, v nichž se ztrácejí některé koncovky či zašeptaná slova.
Kapitán Michal Exner má co říct i dnes, v době detektivkami téměř přesycené. Doufejme proto, že se někdy dočkáme i zpracování dalších pokračování. Erbenovy knihy patří mezi klasiku českých luhů a hájů, kterou je možné srovnatelně postavit vedle současné detektivní produkce. Nebýt problémového zvuku, je Osamělý mrtvý muž na jedničku, takto odchází s mínusem.
A na závěr ještě otázka – proč se příběh, původně vydávaný novinově na pokračování, jmenoval Kopyta osla Kiang? Nechte Martina Stránského, ať vám to prozradí sám…
