Ten první: Nesbø se narodil v Oslu, Bjørk v Trondheimu. Pokud bychom si libovali v nastíněné symbolice, napověděla by nám, že Nesbø je celosvětově známější a prodávanější. Jeho skupina De Derre hraje přístupný, melodický bigbít, zatímco popová kapela I Love Wynona se zpívajícím frontmanem Frodem Øienem, jak zní Bjørkovo vlastní jméno, je přinejlepším takový norský Kryštof. A Nesbøův Harry Hole je sice alkoholik a depresant, ale pořád napsaný v intencích uvěřitelného, zatímco Bjørkova Mia Krügerová je v realitě dost těžko představitelná funkční psychická troska a jeho Holger Munch se zálibou v klasické hudbě a luštěním matematických hlavolamů zas jako by z oka vypadl uhlazeně excentrickým detektivům z anglických venkovských kriminálek. A ještě něco: tam, kde Nesbø sází na propracovanou zápletku, snaží se Bjørk spíš šokovat, třeba tím, že „jeho“ oběti jsou zejména větší či menší děti.
V pořadí pátý díl série nazvaný jednoduše Ostrov se odehrává na sympatické Hitře, ostrovu západně od Trondheimu ve střední části Norska. Sem se uchýlí Mia Krügerová, aby si po odchodu od policie rozmyslela, jak dál naloží se svým životem. Klidu se zde však nedočká, protože pověst schopné elitní vyšetřovatelky dorazí na Hitru ještě před ní: nejprve ji poněkud zvláštní holčička Sofie prosí, aby vyřešila zmizení jejího kamaráda, které si klade za vinu. A jen o pár kapitol dále dovede místního strážníka nápis na znesvěceném oltářním obrazu do podpalubí opuštěného člunu, kde nalezne místo činu hrůzné vraždy místní teenagerky.
A tak se Miina bývalá práce, před kterou se snažila utéct, přestěhuje za ní, a to pod vedením Holgera Muncha osobně. A jak by řekl slavný Poirot, Munch i Krügerová musejí potrápit své šedé buňky, aby přišli tajemným událostem na kloub.
První román v sérii, temný V lese visí anděl byl jen o málo víc než průměrná knížka, avšak jeho zjevný potenciál vzbudil očekávání, kam a jak rychle Bjørk zvládne sérii rozvíjet a kvalitativně vylepšovat. Série však nabrala dokonce sestupnou tendenci, kdy detektivní zápletka i dějový spád ustoupily množství introspekcí obou hlavních hrdinů a jejich vztahovým peripetiím, zatímco děj byl ještě dále rozmělňován podrobným opakováním leitmotivů tak, aby bylo možné do série naskočit odkudkoli. Po čtvrtém románu Vlk, který dějově přechází celé sérii a který je vůbec nejslabší, se Bjørk Ostrovem vrací s kvalitou na začátek a (jako přece jenom o tři knihy zručnější spisovatel) snad i trochu přidává.
Ostrov není příliš dobrá detektivka, protože kdyby autor neporušoval některá z pravidel žánru (především pokud by se čtenářem opravdu hrál narovinu), celá konstrukce by se nejspíš sesypala jako domeček z karet. Poutavý a zneklidňující děj jako obvykle dokáže vyprávět v úctyhodně svižném tempu. K tomu mu pomáhají především krátké kapitoly, jejichž střídáním už dokonce umně zamaskoval leckterou nedějovou sebepozorovací pasáž. Bjørk tentokrát vše ozvláštnil více méně komorním prostředím malé ostrovní komunity, v které se lidé navzájem znají, čímž dodal už tak záhadnému příběhu dobrou dodatečnou atmosféru.
Zvukové verze Bjørkových pěti románů spojuje interpretka, herečka Petra Špalková, a to navzdory tomu, že v jejich tirážích najdeme tři různé vydavatele – Plus, Knihu Zlín a nejnověji Voxi. Všechny značky ale spadají pod koncern Albatros a tak si série drží vysokou technickou kvalitu s plným přirozeným zvukem. Špalková čte pomalu a zřetelně, trochu jakoby proti Bjørkově snaze hnát děj dopředu stůj co stůj. Není to ale na škodu, i když je možná potřeba si pár úvodních minut na způsob přednesu zvyknout. Zvláštním způsobem a trochu paradoxně totiž lehce monotónní, ale nikterak uspávající přednes dodává příběhu na plastičnosti a přináší dynamiku i na místa, kde si Bjørk začne libovat v nedějových úvahách svých hrdinů.
Nezbývá než poblahopřát autorovi k návratu k alespoň průměrné kvalitě a popřát mu, aby napodruhé zvolil schůdnější cestu, po které svou sérii povede.
