Nezřídka jsou však psí hrdinové autory využíváni jako pomocná berlička sloužící k zajištění úspěchu titulu. Příběhy čtyřnohých kamarádů, ať už skutečné či smyšlené, mají totiž zvláštní moc okouzlovat recipienty a hlavně je dojímat. Obvykle se tedy setkáváme s psím hrdinou, který zažívá těžké chvíle, ale svou statečností a roztomilostí se mu je podaří překonat, aby pak dožil krásný život u milující rodiny.
Samozřejmě ale existují i výjimky. Jednou z nich je i kniha Dějiny světa v 50 psech od Mackenzi Leeové, která přináší osobitý pohled na naše čtyřnohé společníky. Autorka se v ní totiž vrací do historie a v padesáti poměrně krátkých kapitolách vypráví více než padesát skutečných psích příběhů, které se odehrávají na pozadí velkých i malých dějin. Kniha tak má lehce vzdělávací charakter a nenásilnou formou recipientům předává nejen zajímavosti z psí říše, ale také historické reálie. Tento na první pohled zvláštní styl psaní kupodivu velice dobře funguje. Mimochodem, zas tak originální nápad Mackenzi Leeová nepřináší: tematicky podobná kniha, akorát zaměřená na českou historii – České dějiny očima psa od Martiny Drijverové, vyšla u nás poprvé už v roce 2004 u nakladatelství Albatros a od té doby bylo připraveno několik dotisků.
Kniha Dějiny světa v 50 psech byla vydána až v roce 2020 (v Americe v roce 2019) v nakladatelství Jota. Překladatel Jakub Futera se snažil do češtiny převést specifický styl autorčina humoru a zejména její fascinaci a zanícení psím plemenem. Text je totiž plný osobních komentářů či cynických narážek (typu: „a šup s tím na instagram“ nebo „ach historie, ty sexistická děvko“), které do značné míry kopírují styl postů na sociálních sítích. Cílem autorky zřejmě bylo použít je jako jakýsi virbl, který podtrhne sdělované. Tyto osobní vsuvky, které velice často vyznívají rádoby vtipně a nuceně a které jsou čtenářům spíš na obtíž, se bohužel staly i kamenem úrazu pro audioknižní verzi této knihy, která koncem roku vyšla v gesci OneHotBook.
Přestože režisér Hynek Pekárek vybral pro interpretaci audioknihy Dějiny světa v 50 psech zkušenou Terezu Dočkalovou, je v první polovině nahrávky v hereččině hlase patrná nejistota pramenící právě ze stylu osobních komentářů. Zpočátku čte Dočkalová velice neutrálním a nezaujatým hlasem a posluchačům tak v interpretaci schází autorčina fascinace psy a jejich životními příběhy. Postupně však herečka nachází se stylem knihy společnou řeč, více se vžívá do autorky jako do milovnice psů a její komentáře interpretuje dle obsahu cynicky, naštvaně nebo nadšeně. V závěru Dočkalová již de facto splývá s osobou autorky a stává se jejím hlasem. Škoda, že toto zanícení není patrné v hlase narátorky již od samého začátku.
Někomu se styl humoru Mackenzi Leeové může líbit a někomu naopak. Jisté ale je, že se audioknižní zpracování s přemírou osobních a „vtipných“ komentářů snaží vyrovnat se ctí. Občasná interpretační nešikovnost, pramenící ze stylizace těchto komentářů, nemůže v žádném případě zastínit informační hodnotu, kterou Dějiny světa v 50 psech mají. Tento titul by i přes jisté výtky určitě neměl uniknout žádnému milovníku psů a jejich příběhů.
