Nezkrácenou nahrávku Vianovy Pěny dní vytvořilo Občanské sdružení Mluvící kniha už v roce 2002 pro potřeby zrakově postižených. Díky péči vydavatelství Tympanum přichází teď tatáž nahrávka na komerční trh a už při zběžném poslechu je jasné, že mezi dalšími audioknihami může velmi dobře obstát. Nejenže není třeba mít sebemenší obavy z její technické kvality – tu drží Mluvící kniha i Tympanum na velmi slušné úrovni, posluchače dokáže Pěna dní zaujmout především excelentním interpretačním výkonem Ladislava Mrkvičky.
Snažím se v recenzích opakovat pokud možno co nejméně, ale v Mrkvičkově případě nemohu jinak. Stejně jako například v Mandolíně kapitána Corelliho či Čtvrté ruce stejného vydavatele, nebo třeba v audioknižní verzi Hrabalova Obsluhoval jsem anglického krále, kterou vydal Radioservis, či v desítkách dalších četbách či dramatizacích, odevzdává Ladislav Mrkvička výkon, který ho pasuje mezi špičky mluveného slova. Znovu a znovu musím obdivovat lehkost s jakou dokáže text převyprávět, jeho laskavost v hlase i umění oddělit od sebe jednotlivé postavy.
Ruku v ruce s interpretačním výkonem ale pochopitelně musí jít kvalitní literární předloha. I to je v případě Pěny dní bezezbytku splněno. Vianův příběh je fantaskní alegorií o životě a smrti, o pomíjivosti štěstí, o neskonalé lásce až za hrob. Je napsán dokonale barvitým jazykem (v překladu Svatopluka Horečky), zpočátku nadšeně bezstarostným, později dojemně bezmocným. Autor zcela samozřejmě pracuje s nereálnými věcmi, činnostmi a místy, aby smazal spojení s konkrétní dobou a poukázal na skutečnost, že štěstí, láska, bolest i smrt patří k životu v jakékoliv společnosti, jakémkoliv místě a jakékoliv čase.
Pěna dní má nezaměnitelnou atmosféru, kterou díky procítěné interpretaci může dokonale vstřebat i audioknižní posluchač. Zde je snad na místě postesknout si, že se Tympanum při úpravě původní nahrávky nerozhodlo přidat k Mrkvičkově přednesu hudbu. Vždyť Vianova předloha si vysloveně říká o skladby Duka Ellingtona a jsem přesvědčen, že jejich citlivé včlenění do už načteného textu by audioknihu posunulo na novou úroveň.
Naopak vyzdvihnout je třeba grafickou podobu obalu. Ondřeji Fučíkovi se kombinací motivu ženského těla a výrazného květu leknínu, barevnými úpravami a vhodně zvoleným písmem podařilo vytvořit koláž, která s celým příběhem dokonale souzní. Díky němu CD na pultech s audioknihami zcela jistě nezapadne.
Tentokrát tedy ode mne uslyšíte jednoznačné doporučení: audioknižní Pěna dní je vydařeným zpracováním světově proslulé románové předlohy. Díky interpretaci Ladislava Mrkvičky se posluchač nejenže nebude ani minutu z celkových šesti a půl hodiny nudit, ale vstřebá Vianův text v úchvatné formě.
