Příběhy Sherlocka Holmese z pera Arthura Conana Doyla bývají i u nás adaptovány do audioknižní podoby poměrně často. Za zmínku stojí například série dramatizací Českého rozhlasu s Viktorem Preissem coby Holmesem, dvanáct CD vydaných Tympanem v souboru Vzpomínky na Sherlocka Holmese, nebo příběhy vycházející už v 90. letech na kazetách AudioStory. Autoři audioknižních úprav vybírají nejčastěji z nabídky 56 Doylových holmesovských povídek, někdy si ovšem troufnou i na dílo rozsáhlejší.
Pes baskervillský vyšel poprvé knižně v roce 1902 a dnes je patrně nejznámějším a čtenářsky nejoblíbenějším případem slavného detektiva. U nás byl jako desetidílná rozhlasová dramatizace natočen v roce 1962, o pět let později vyšla tatáž úprava na čtyřech dlouhohrajících deskách. V roce 2005 vydal Supraphon tuto více než čtyř a půl hodinovou úpravu znovu, tentokrát na dvou CD, zkrácenou o více než polovinu. Řada scén archivní dramatizace byla sestříhána, některé motivy byly vypuštěny docela a celý příběh bohužel ztratil napětí a příjemné tempo.
V roce 2010 vydal Popron stejnou látku v novém nastudování. Režisér a autor dramatizace František Špergr zvolil rozsah 3 hodin a 48 minut a do rolí Sherlocka Holmese a doktora Watsona obsadil herce Ladislava Freje a Vladimíra Javorského. Zatímco se však ve zmiňované dramatizaci z roku 1962 vystřídalo mimo dvou hlavních představitelů ještě téměř dvacet dalších herců, Špergr si vystačil už pouze se dvěma – Jiřím Pragerem a Simonou Postlerovou.
Jiří Prager patří k mistrům českého dabingu a audioknižní posluchači ho mohou znát například z výborné interpretace Puzova Kmotra, kterou vydala Euromedia v roce 2008. Multirole v adaptaci Psa baskervillského jeho hlasové umění prověřila naprosto dokonale. I když se ale Prager snažil dělat téměř nemožné, počet postav, do kterých ho režisér Špergr obsadil, vede jen ke zmatení posluchače. Dialogy často působí velmi nepřehledně, někdy až úsměvně. Dokud je na scéně vedle Holmese a Watsona pouze Dr. Mortimer, je vše v naprostém pořádku. I po příjezdu Henryho Baskervilla drží audioknižní úprava ještě pohromadě. Jakmile se ovšem naši hrdinové přesunou do Dartmooru, kde na scénu vstupují další mužské postavy, začne mít posluchač dojem, že všechny zúčastněné pojí nepřeslechnutelné příbuzenské pouto a že každý z nich tajně usiluje o rodové dědictví, případně že jde o jediného muže, který se změnou převleků a intonace hlasu snaží udělat z Sherlocka Holmese hlupáka. Rozhodnutí pokrýt všechny vedlejší mužské postavy jediným interpretem, nelze rozhodně považovat za šťastné.
Nezvyklé se může jevit i obsazení Vladimíra Javorského, kterého rozhodně nelze označit za watsonovský typ, tak jak ho známe. Obvyklé představě usedlejšího až pomalého člověka je Javorského osobitá interpretace vzdálená. Pokud se ale dokážeme od konvencí oprostit, můžeme ocenit neotřelost, s jakou se postavy Dr. Watsona chopil.
Hudební a zvuková složka není nijak rozsáhlá, celkovému dílu ale spíše škodí. Příběhu z anglického venkova konce 19. století elektronické zvuky nesvědčí a atmosféře rozhodně neprospívají. Stejně tak ruchy a zvukové efekty působí místy až amatérsky a bylo by lépe je vůbec nepoužít. Záznam hlasů je po technické stránce v pořádku a také střih je, až na několik nedostatků slyšitelých pouze ve sluchátkách, perfektní.
Pes baskervillský z roku 2010 je spolu se zkrácenou supraphonskou verzí, jedinou v současné době dosažitelnou audioknižní adaptací klasického díla. Jednoznačně vyzdvihnout některou z nich bohužel nelze. Nahrávka Popronu selhává kvůli nepřehlednému obsazení, Supraphon zase zbytečně zkrátil archivní záznam. Vážnému zájemci tak lze doporučit poslech kompletní dramatizace z roku 1962, kterou Český rozhlas poměrně často reprízuje. Místy sice, vzhledem k době svého vzniku, může působit úsměvně, jde ale stále o tu nejlepší verzi Psa baskervillského, jaká byla u nás natočena.
