Kdo jsi? táže se Salman Rushdie sám sebe. Procitá po útoku v srpnu 2022 a dozvídá se, že přežil snad jen díky vyšší síle. Jako ateista celý život existenci mocnosti shůry neuznával, a tedy je nucen přehodnotit své postoje a období nekonečně dlouhé a bolestivé rekonvalescence využít k bilancování. Před tím, než nad ním ajatoláh Chomejním uvrhl fatvu, za ním stálo pět napsaných románů.Proslavil ho druhý z nich zvaný Děti půlnoci a o něco mladší, kontroverzi působící Satanské verše. Výraz kontroverzi působící je eufemistický, jelikož se o této knize hovoří jako o nejnebezpečnějším literárním počinu 20. století.
Sám Rushdie vyjadřuje silnou únavu ze všeho poprasku, který Satanské verše způsobily, a z textu si dokonce svým způsobem utahuje, když poznamenává, že část kritiků považuje knihu za nemožnou přečíst dále než do patnácté stránky. Po Satanských verších z roku 1988 následovalo dalších šestnáct románů. Po útoku, který trval nekonečných 27 vteřin, spisovatel nabyl jistoty, že nebude schopen psát a ani znovu žít, dokud neuchopí literárně tuto hraniční zkušenost. Útočníka nazývá pouhou zkratkou A. Dílo Nůž se chrání jakkoliv mladého pachatele brutálního činu zvýraznit a věnovat mu nadbytečný kredit, a proto neuvádí celé jeho jméno. I v tomto textu ponecháme útočníka bez bližšího upřesnění identity.
Hlavní roli totiž hraje spíše akt nenávisti než ten, kdo jej vykonal, a více také vůle autora nalézt oporu v tom krásném, než se ubíjet bezmocí přeživšího. V odpověď nenávisti, opravňující k násilí a zabíjení, klade Rushdie to nejprostší, totiž lásku. Rushdie prokázal za svůj život několikrát, že sám sebe nebere příliš vážně. Sehrál proto například kratší cameo, tedy postavu sebe sama, v legendárním snímku Deník Bridget Jonesové. V románu Nůž se to zobrazuje v mimořádně osobním charakteru, s nímž se autor svěřuje s ukrutnými bolestmi a ponižujícími situacemi, které zahrnuje lékařská péče a provází pacienta odkázaného dlouhodobě na druhé. Naturalistické popisy poničeného oka a vlastní tváře, na něž se měsíce nesměl podívat v zrcadle, zprostředkovávají zkušenost pobodaného umělce, jeho fyzickou bolest a vyrovnávání se s doživotními následky.
Zásadní party románu jsou založeny na vděčnosti za vztahy, díky kterým dokáže znovu nacházet smysl života. Spatřujeme tak proslulého spisovatele jako prostého muže, který překročil sedmdesátku a je zamilován do své ženy Elisy stále mladým srdcem, a označuje sám sebe jako toho, kdo přitakává lásce. Také proto je Nůž přístupný i čtenářům a posluchačům, kdo se dosud s Rushdieho dílem neseznámili. To je znát také díky interpretaci Hanuše Bora, který tu s příměsí křehké bezradnosti, tu rozčileně, tu s klidem, postupně odkrývá detaily traumatu, které se opakovaně dere na povrch. Kdo se stal obětí křivdy či přežil ublížení na těle, neubrání se otázce proč. Rushdie si přivzal na pomoc svou imaginaci, a přizve útočníka zvaného A. k dialogu, který se v realitě nikdy nestal. Partnerem v tomto dialogu se Hanuši Borovi stal Filip Březina, který přezíravě odmítá Rushdieho argumenty. O celkově uchvacující, vtahující dojem Rushdieho cesty zpátky do života a mezi lidi se v audio podobě zasloužil režisér Petr Mančal, jemné hudební vstupy složil Jan Šikl.
