Knižní podobu Počátku přineslo na trh nakladatelství Argo, zvukovou verzi připravilo Tympanum. To ostatně vydalo už všechny Brownovy romány s výjimkou Digitální pevnosti, která na své uvedení na oficiální audioknižní trh zatím stále čeká. Zatímco pro nahrávku předchozího Inferna sáhlo vydavatelství do fondu Knihovny a tiskárny pro nevidomé Karla Emanuela Macana, aktuální román už Tympanum nechalo nahrát v brněnském Studiu Škroupova.
Režisér Ondřej Jirásek oslovil pro četbu Brownova Počátku herce činohry Národního divadla Brno Martina Slámu. Není to jejich první společná práce – jen pro Tympanum už nahráli Grecianův Scotland Yard nebo Hosseiniho Lovce draků. Audioknižním posluchačům může být Slámův hlas znám také z Radioservisem vydané rozhlasové četby románu Dobrý proti severáku, která se v anketě Audiokniha roku 2016 probojovala mezi tři nejlepší vícehlasé nahrávky. Na základě těchto nahrávek už nepřekvapí, že se hlasový výraz Martina Slámy pohybuje v omezených mantinelech. Interpret se příliš nepouští do výraznějšího hraní, jeho projev je spíše úsporný. Výborně se tak hodí k řemeslně bezchybnému textu Dana Browna.
Ani Počátek už nejspíš čtenáře, kteří znají předchozí Brownova díla, nikterak nepřekvapí. Rozhodně ne formou – román má stejnou šablonu jako jeho starší bratříčci. Prvoplánovitost je jejich charakteristickým rysem, který nelze nezaznamenat. Brown skládá slova a kapitoly za sebe tak, aby čtenáře protáhl na třpytivém vodítku od začátku až ke konci. Vcelku prostou dějovou linku obalil i tentokrát množstvím popisů, opakovaných informací a retrospektivních odboček tak, aby kniha mohla nabobtnat do patřičných rozměrů. Brownovi čtenáři tento jeho způsob psaní milují, ostatní jen konsternovaně kroutí hlavou, když otáčejí stránky k další a další kapitole.
Pravidla fungující při četbě se spolehlivě přenášejí i do mluveného slova. Jakýmsi samospádem je posluchač nucen pokračovat dál, přestože přísun nových informací je velmi pozvolný a děj se sune konstantním hlemýždím tempem. Interpretace Martina Slámy tento Brownův styl skvěle vystihuje a místy dokonce podtrhuje. Záměrně nevzrušený přednes působí stroze, jako by celý román vyprávěla jedna z jeho hlavních postav, Winston – pregnantně a s perfektní výslovností.
Dramatickou složku audioknihy zastává vlastně jen hudba Maria Buzziho, o to více je působivá. Ačkoli plní jen roli předělů mezi jednotlivými kapitolami, je jí díky Brownově posedlosti rozsekat román na co nejmenší kousky i tak dost. Motivy se pochopitelně opakují, díky své originalitě, a především vhodné délce se ale neoposlouchají. Buzziho krátké melodie dodávají sterilní interpretaci rytmus, který lze při četbě Brownova Počátku dosáhnout snad jen pravidelným a nevzrušeným obracením stránek.
