Ellery Queen je slavná literární značka minulosti, která odkazuje ke dvojici autorů, kteří si ji zvolili za svůj pseudonym (bratranci Frederic Dannay and Manfred Bennington Lee), a také k hlavnímu hrdinovi, který v jejich detektivkách vyšetřuje zločiny a odhaluje pachatele. Největší slávy autorská dvojice dosáhla ve třicátých a čtyřicátých letech a dokázala ji přetavit i ve vznik prestižního povídkového časopisu Ellery Queen’s Mystery Magazine, do něhož přispívali třeba Jeffery Deaver, Stephen King nebo Ruth Rendellová a který vychází dodnes.
Město malérů je detektivka z roku 1941 a Ellery Queen, profesionální spisovatel a amatérský detektiv, na jejím začátku v touze po klidu a sepsání další knihy navštěvuje realitního makléře, aby si pod falešným jménem pronajal dům v novoanglickém městečku Wrightsville. Zde se v rámci dobrých sousedských vztahů seznamuje s váženou a bohatou rodinou Wrightových a nahlédne do zdejších spletitých vztahů. Postupně se před ním odhaluje to, co doutná pod povrchem zdánlivě nudného maloměsta a v čem je zárodek zločinu, takže hlavní hrdina musí uznat, že příběh, který přijel sepsat, se mu píše přímo před očima sám. Na konci se pak dočkáme jednoho z poznávacích znamení autorů, totiž dvojitého rozuzlení, kdy jedno, které je sice obecně přijato za správné, se časem ukáže jako chybné a je konečně nahrazeno tím skutečně správným.
Detektivka je to dobová, sice napínavá a vtipná, ale nijak neobyčejná. Co z rozhlasového titulu dělá aspiranta na čelné místo v pomyslném Zlatém fondu je však dramatizace Jiřího Horčičky a některé herecké výkony, které vznikly v jeho následné režii. Jedna z největších osobností české rozhlasové hry (1927–2007) použil při psaní scénáře jednoduchý a ve své prostotě geniální trik: všechny popisy, úvahy ichformového vypravěče a posuny v ději rozepsal do jakýchsi vnitřních dialogů, takže si Ellery jakoby povídá sám se sebou.
Rozlišení obou vnitřních hlasů nechal především na hereckém mistrovství jejich představitele, populárního herce Eduarda Cupáka. Na jeho bedrech leží kostra celé nahrávky a opět se můžeme přesvědčit, jak mimořádný herec Cupák byl – jeho dikce, hlasové změny, jemná zdůraznění slov, ba i libozvučná melodie jeho hlasu jsou dodnes fascinujícím posluchačským zážitkem. Zážitkem o to větším, že si svým výkonem nenárokuje více místa, než kolik mu doopravdy náleží, a vedle jeho výkonu vynikají i výkony těch ostatních.
Je to především Miroslav Moravec jako prokurátor Carter Bradford, který ve vzájemných dialozích funguje trochu jako antagonista, a nejmladší ze sester Wrightových Patricie, kterou suverénně ztvárnila Daniela Kolářová. K nim se přidávají sice podstatné, ale přece jen typicky vedlejší role Jany Hlaváčové, Viktora Preisse či Evy Hudečkové, které ale v rámci seriálu fungují jako jeho přirozená součást.
Nechceme zastírat, že na nahrávce nezahlodal zub času – to by nakonec bylo až nepřirozené. Projevuje se především v na dnešní dobu pomalejším tempu a místy i jisté rozvleklosti. Přesto téměř padesátiletá nahrávka zůstává jedním z nejlepších rozhlasových počinů vůbec. Bylo by proto úžasné, kdyby Radioservis nahrávku znovu uvolnil do distribuce. Než se tak stane (a pokud vůbec), doporučujeme alespoň v obchodech nastavit hlídací psy.
