Podivuhodný život osamělého pošťáka vydalo nakladatelství Plus v roce 2017 nejprve jako útlou knížku s hezkým přebalem. Vzít ji do ruky a pomalu si ji číst přináší zážitek, který koresponduje s poetikou textu. S tím, o čem vypráví, ale i jakým způsobem. Pošťák, který je natolik ostýchavý, že se snaží k lidem dostat blíže prostřednictvím čtení jejich dopisů, pronikne do jednoho mezilidského vztahu. A ten mu změní život, respektive on sám mění život druhých. Může za to vlastně i jedno haiku, které má v sobě energii dosud nepoznanou.
Literární svět Denise Thériaulta je křehký. Jeho postavy. Ale i jeho věty. Někdy s nimi musíte zacházet zlehka a pomalu. Přijde mi, že se k textu hodí klid, ticho. A spíše taková ta samota. Jenže měl jsem možnost poslechnout si i zvukovou verzi, proto pár dojmů.
O vydání audioknihy se postaralo opět Plus, přičemž výběr interpretů co do barvy hlasu je více než šťastný. Magdaléna Borová (v čtení má násobně méně prostoru) si práci s poezií, byť Podivuhodný život osamělého pošťáka poezií v pravém slova smyslu není, už odzkoušela ve zvukovém zpracování Písně písní. Dokáže být intonací sice někdy už trochu naléhavá, přesto si ale stále udrží onu jemnost, díky které se jí dobře naslouchá.
Vojtěch Hájek mi barvou hlasu vyhovuje ještě více. Má v sobě něco z chlapce, z jeho zrání, jiskry a i naivity, v zacházení se slovy a rytmem se objevuje jeho touha po životě, po lásce a po naplnění. Je v tom energie, odhodlání, přesto jaksi stále přítomný střípek smutku, melancholie. Škoda jen, že Hájek svými řečovými gesty někdy více hraje než čte, že někdy průchodu emocím dává více prostoru, než bych si (já osobně) přál. Dost možná je tato výtka nespravedlivá, dost možná souvisí právě s faktem, že jde o text, kterému sluší naše samota a ticho kolem, zatímco audiokniha jako taková je už někým vyprávěná, emoce nějak konkrétně interpretované a rytmus daný.
A ačkoliv si stále nejsem jistý, zda není v případě této knihy opravdu lepší vyhnout se zvukové verzi a vychutnat si pouze text, „musím“ ocenit, že působí velmi kompaktně. A to nejen ona souhra Hájka a Borové, ale i hudebních vstupů. Melodických, prodchnutých smutnou veselostí, radostnou melancholií.
