Královna zločinu Agatha Christie má stále co říct. A to navzdory tomu, že v lednu příštího roku uplyne padesát let od chvíle, kdy se v BBC objevil její nekrolog, mimochodem citující její výrok: „Nyní píšu jen jednu knihu ročně, což mi stačí k zajištění dobrého příjmu. Kdybych psala víc, zvýšila bych příjmy daňového úřadu, který by je utratil převážně za hlouposti.“ Naštěstí nám i přes toto zvolnění zanechala příběhů dostatek. Že uměla psát ve vysoké kvalitě ale i kvantitě předvedla mimo jiné v roce 1936, kdy vyšly hned tři romány s jejím jménem na titulce. Celkem vydala šestašedesát románů a patnáct povídkových sbírek, z nichž pochází většina příběhů i v aktuální sbírce.
Stejně jako v ostatních třech případech předtím, také v Podzimních děsech patří ovšem úvod vybrané části Vlastního životopisu, vztahující se k příslušnému ročnímu období. Jejich interpretkou je tradičně Růžena Merunková, která je zároveň dvorním hlasem postavy slečny Marplové (vypravěčské party obstarává Otakar Brousek). S ní se mohou posluchači těšit nejen na již dříve v rámci souboru Třináct záhad vydaný příběh Utonulá, ale premiérově i na Vraždu krejčovským metrem, která byla kdysi nepříliš šťastně načtena Janou Hermachovou. Obdobně byly dříve zvukově vydány i poirotovské příběhy Čtyřiadvacet černých kosů (pod názvem Černý vzadu) a Vražda v postranní ulici (oba v nepříliš kvalitní podobě s Hanou Makovičkovou jako nahrávky určené původně jen pro nevidomé). Druhý jmenovaný příběh využívá obdobné zápletky jako Záhada z Market Basing, kterou najdeme ve sbírce Zlověstné jaro. Jedná se o jeden z několika případů, kdy Agatha Christie využila starší motiv a rozšířila jej do podoby novely či románu. Fanoušci díky tomu mohou zkoumat rozdíly mezi takovýmito dvojicemi textů. S Poirotovými případy se tentokrát nešetřilo, v podání Jaromíra Meduny si tak můžou posluchači vychutnat ještě Trojúhelník na ostrově (ve známé televizní sérii s Davidem Suchetem uveden pod názvem Rhodský trojúhelník) a nezvykle temný příběh Prokletí Lemesurierů, který naopak z nepochopitelných důvodů zfilmován nebyl.
Povídky s Poirotem a slečnou Marplovou jsou patrně nejzajímavějšími součástmi každé sbírky Agathy Christie, bylo by ale škoda ostatní vynechat. Hlas v temnotě a Raněný pták přináší tradiční dvojici pana Satterthwaita a záhadného pana Quina, který pokaždé tak trochu nadpřirozeným způsobem zasahuje do děje. Namísto hlasu Petra Lněničky, který jejich pátrání interpretoval dříve, usedl tentokrát za mikrofon dabér Petr Neskusil. Styl povídek mu ale sedl a výsledek je na jedničku.
Změny se v průběhu vydávání této řady tematických sbírek ostatně děly už dříve. Otakara Brouska, který dříve četl nejen povídky se slečnou Marplovou, ale i ty s Herculem Poirotem, záhy v detektivkách s malým Belgičanem vystřídal Jaromír Meduna. Tím uvolnil pozici vypravěče příběhů Tommyho a Pentličky, která byla svěřena Aleši Procházkovi. Rolí partnerské i detektivní dvojice se původně ujali Andrea Elsnerová a Martin Písařík, kterého ale časem vystřídal Vojtěch Hájek. Ten má sice zajímavou barvu hlasu, občas ale zapomíná na pečlivou výslovnost, což dojem z povídky Dům, kde číhá smrt malinko snižuje. Ve vedlejší roli se v této dramatizované povídce objevila Klára Suchá, která vyslovuje, působí ale chvílemi malinko strnule. Psychologicky laděný text Dokud světlo nepohasne načetla Dagmar Čárová. Případ zbohatlé ženy patří do řady se svérázným Parkerem Pynem, tradiční interpretace Saši Rašilova pak snad ani nemohla dopadnout jinak než dobře.
Nebýt šumlování Vojtěcha Hájka a šumu v pozadí mluveného slova, který kontrastuje s čistým zvukem klavírních předělů, byly by Podzimní děsy bez chybičky. Odradit by vás ale tyto drobné mouchy od poslechu neměly.
