Písničkářka Radůza patří mezi tuzemské folkové stálice s bohatým okruhem posluchačů, která přestávky mezi svými řadovými alby ráda vyplňuje žánrovými odbočkami. Její hudební pohádka Uhlíř, princ a drak zavede posluchače do království, které je kvůli sobectví jeho obyvatel stiženo Matkou přírodou kletbou věčné zimy. Pomoci může hodný drak, který si na princeznách jen tak nepochutná, zato umí měnit roční období. Skoro už to vypadá, že by se království mohlo z prokletí celkem snadno vymanit, to by se ale v příběhu nesměli objevit chrabrý uhlíř a tak trochu nešikovný princ Kryšpín. A nebýt jedné důležité věci jménem láska, kdo ví, jak by to všechno dopadlo.
Jak již název i nástin příběhu napovídá, jde o pohádku v mnoha ohledech zcela tradiční, jak zápletkou, tak modelovými postavami, a vlastně i Radůziným melodickým rukopisem. Punc originality jí dává především zvolená veršovaná forma. Tu a tam se ve verších objeví i nějaký ten moderní termín, ale v poněkud opačném gardu, než bychom mohli čekat.
Nahrávka Uhlíř, princ a drak vychází z textu, který byl již dříve inscenován v kladenském Divadle Lampion, pro audioknižní podobu však doznal určitých změn. Stopáž běžného hudebního CD samozřejmě není nafukovací a bylo třeba dramaturgických zásahů, přesto zamrzí, že povahové vlastnosti hrdinů zůstaly jen naznačeny. Prostor pro rozvinutí dalších humorných situací tak bohužel musel ustoupit nutnosti dosti kvapného posouvání děje.
Herecké obsazení audioknihy sestává z mladých členů ansámblu Národního divadla, z nichž někteří působí i v seskupení Cabaret Calembour, kde jsou písničky jako doma. Postavy pohádky se tak i díky tomu staly plnokrevnými. Princezna Vendulka Anny Fialové je na první poslech sympatická a důvtipná dívka, komorná Otylka v podání Lucie Polišenské si nepotrpí na cavyky, Jiří Suchý z Tábora si užívá dvojroli bojácného krále a zároveň i draka v jeskyni, a Radúz Mácha skutečně působí od první věty jako princ-zmatkař, aniž by ale tento rys přehnaně akcentoval.
Hned na začátku příběhu ovšem dochází k jistému zmatení: pěveckého partu postavy krále se totiž v písni Racionální výživa ujal svým charismatickým hlasem Igor Orozovič, který ovšem v pohádce vystupuje v roli uhlíře. Tento „televizní“ fígl, kdy je u hudebních projektů použit pro dobře zahranou postavu jiný zpívající hlas, tak v tomto případě odhalíte podle tykání a vykání mezi postavami. Mladší posluchači záměnu interpreta nejspíše nepostřehnou vůbec.
Některé scény by zasloužily bohatší a detailnější práci se zvukovými efekty, současně je třeba nadšeně zmínit, že téměř desítka skladeb má bohatou instrumentaci bez laciných syntezátorů, písničky jsou chytlavé a snadno zapamatovatelné. Pokud tedy překlenete drobné nedostatky, které ale vznikly spíše z praktických vydavatelských důvodů, je Radůzin audioknižní Uhlíř, princ a drak příjemným poslechem, nejen pro odpočinková sváteční odpoledne.
