Laňkovy pohádky jsou svou atmosférou podobné pohádkám Oscara Wilda a každá z nich přináší ponaučení do života. To je ale recipientům dávkováno velice účelně a s rozmyslem, takže nevyvolává dojem toho, že by je chtěl autor poučovat, co je správné a co ne. Obecně Laňka přichází s nevšedním příběhem, postavami jsou například sněhové vločky, lháři nebo písmenka, přičemž děje se odehrávají na překvapivých místech.
Zajímavostí pak je, že autor postavám dává tzv. mluvící jména (pan Šetřílek a podobně), která samy o sobě vypovídají o jejich charakteru. Samotné pohádky jsou krátké (nejdelší má v audioknižní podobě necelých 15 minut a nejkratší se vejde do 5 minut), takže nabízí i dobrý prostor pro přemýšlení nebo pro debatu rodičů s dětmi nad poselstvím pohádek. Díky tomu je audiokniha ideální ke společnému poslechu. Celkem se jedná o devět pohádek, které jsou určeny pro dospělé nebo pro přemýšlivé děti. Tady nelze přesně určit, od kolika let je titul vhodný k poslechu, záleží na vyspělosti malých posluchačů.
Audioknihu, která vyšla pod hlavičkou Tympana, režíroval sám David Laňka. Jako narátora si vybral Jana Kačera. Ten audioknihu interpretuje zcela neobyčejným projevem, který přesně odpovídá atmosféře, jež dýchá z knihy. Na rovinu je třeba říci, že na Kačerův projev je třeba si zvyknout, protože neodpovídá obecné představě o tom, jak se obvykle čtou pohádky. Interpret „nenahazuje“ milý líbezný pohádkový hlas, ale naopak čte „kratce“ a úsečně. Dodává tak pohádkám na patřičných místech na důrazu, čímž posiluje sílu poselství, která se v nich ukrývají.
Audiokniha vyšla krátce po Kačerově smrti a jde tedy pravděpodobně o jeden z posledních, ne-li úplně poslední záznam jeho hlasu. To se znatelně promítá i do interpretova projevu. V některých momentech je patrné zadýchávání, zvláštní frázování či nedokonalá výslovnost. Zajímavé je, že to, co by se jinde nedalo odpustit, se k této audioknize tak nějak hodí. Paradoxně to totiž skvěle koresponduje s atmosférou všech příběhů a vrací posluchače do dětství, kdy jim dědeček četl pohádku. Bohužel však někdy jsou zvuky/hudba pocitově hlasitější než slovo, což má vliv na srozumitelnost sdělení a tím pádem i na účinek celé audioknihy na posluchače.
Na druhou stranu ale režisér David Laňka a zvukový mistr Tomáš Oramus na české poměry pracovali inovativně s doprovodnými zvuky. Ty nejsou doslovně ilustrující, ale naopak rozvíjí fantazii. Například slova „vstal a šel do obchodu“ v pohádce O padajících hvězdách jsou zpodobněna jako vrznutí dveří a cinknutí zvonku u vstupních dveřích v obchodě. Později však tento inovativní přístup zcela mizí a pohádky jsou již bez doprovodných zvuků.
Kniha Pohádky pro dospělé děti a nedospělé dospělé od Davida Laňky měla velký audiální potenciál, který se audioknižním tvůrcům a vydavatelství Tympanum povedlo z velké části naplnit. Škoda jen, že tvůrci nepokračovali ve skvěle nastavené práci s doprovodnými zvuky a také že si lépe nepohlídali pocitovou úroveň hlasitostí. To by audioknize k dokonalosti už nic nechybělo.
