Kultovní dílo Roberta Holdstocka objevují v každé čtenářské generaci noví odvážlivci, kteří se zatajeným dechem podstoupí výpravu do Ryhopského lesa. Od nynějška se mohou zvednout z měkkého křesla a vydat se do lesních tišin i starobylých pralesů doopravdy, jen se sluchátky na uších. Holdstock totiž nepopisuje literární hvozd, on nás učí chodit mezi skutečnými stromy, rozhrnovat větve olší a jilmů, brodit se potoky, vnímat šum větru, listy ve vlasech, kouř hořícího dřeva na mýtině. I přes veškeré odhodlání zůstat nezaujatými pozorovateli se nakonec propadneme do mýtu.
Tympanum sáhlo po překladu Petra Kotrleho, který zprostředkoval dílo českým čtenářům již před čtvrt stoletím, kdy knihu vydalo nakladatelství Polaris. Překladatel se v dobách předgooglovských důstojně popasoval s dílem plným pozoruhodných jmen, novotvarů a zapomenutých jazyků a neváhal se samotným Holdstockem převedení jazykově spletitého textu do češtiny konzultovat. Díky zvukové verzi konečně víme, jak postavy správně oslovovat. Ilustrace Geoffa Taylora použitá na bookletu audioknihy odkazuje k novějšímu vydání v Argu, které obsahuje nejen Kotrlův překlad, ale nově též předmluvu Neila Gaimana. Holdstockova i Gaimanova slova čte Jakub Gottwald, herec s dabingovými zkušenostmi, na audioknižním poli však nováček.
Koneckonců Steven Huxley, vypravěč a hlavní hrdina knihy, je v jistém ohledu také zelenáčem. Do příběhu se zamotá téměř omylem, a po odhalení rodinných tajemství netouží. Během druhé světové války utržil zranění, ze kterého se nyní zotavuje ve Francii, a návrat do rodného domu odkládá. Jenže nakonec si ho místo přitáhne a on, stejně jako předtím otec George a bratr Christian, propadá volání zdánlivě neproniknutelného lesa.
Zprvu odlišení tří partů – posedlého otce, staršího tvrdohlavého bratra a distancovaného Stevena – výtečně vychází a posluchač se bez obtíží orientuje. Současně tuší, že trojice postav má společného víc, než se na první pohled zdá. V tomto ohledu sázka na jediného vypravěče režisérovi Pavlovi Štěpánkovi vychází. Gottwald nespěchá, dbá na správnou výslovnost a střízlivě popisuje ty podivuhodné události, kterých je Steven svědkem.
Atmosféru do nahrávky pumpují nápadité hudební předěly, které text čechrají, rámují a podtrhují naléhavost mýtů. Hudební složka pomáhá slovům umně splétat mýtus nový, jehož hlavními aktéry bude zmiňovaná trojice mužů ztracených v lese bez konce. Studeném, nasáklém deštěm, čpícím těžkými pachy rozkládajícího se dřeva a masa. Posluchači je jasné, že v hlubinách starodávných hvozdů lze snadno přijít o mládí, rozum i srdce. Na scénu totiž přichází Guiwenneth, dívka stvořená z dávných tužeb, kvůli které má smysl všechny útrapy přestát. Její promluvy, stejně jako přímá řeč dalších ženských postav, třeba čarodějnice, si však už říkají o jinou modulaci hlasu, než jaké je narátor zatím schopen. Naštěstí nejde o velké plochy a pohlceni příběhem audioknize tuto slabinu prominete.
Koneckonců máte jiné starosti. Klopýtáte přes kořeny, bloudíte, trápí vás hlad a chlad, jen stěží rozeznáte cestu od vyšlapané zvířecí stezky. Posluchač už dávno ví, že nehledá jen směr dalšího putování, ale objevuje sám sebe, neboť les ožívá představami vytaženými z lidské hlavy. Kdo pochopí, jak nechodit v kruhu, změní se a zestárne. Jenže zde začíná potíž, jak při přednesu tvarovat lesem proměněného Stevena a jak jej odlišit od přítele Harryho Keetona, se kterým nebezpečnou výpravu podniká. Přiznám se, že mi občas uteklo, kdo z nich právě události popisuje.
Audioknihu, přes zmiňované drobné výtky k výkonu narátora, k poslechu jednoznačně doporučuji. Les mytág je příběh, který pomáhá obnovit duševní síly. Jako byste si lehli do trávy v Údolí, které dýchá…
