Vyhledat

první webový magazín o audioknihách

Poe jako námět

Datum: 

Autor recenze: 

Pohřbeni zaživa
Pohřbeni zaživa

Rozhlasová hra Víta Vencla Pohřbeni zaživa, kterou Český rozhlas v premiéře odvysílal v únoru 2022 a kterou nyní nabízí Radioservis jako audioknihu ke stažení, představuje zvukově opulentní zpracování dvou povídek, které klasik žánrové literatury Edgar Allan Poe napsal v letech 1844 a 1845. Jde o Metodu doktora Téra a profesora Péra, v níž Poe zpracoval od té doby mnohokrát využité téma vzpoury chovanců a převzetí vlády v ústavu pro choromyslné (v této souvislosti nelze nevzpomenout především Švankmajerova filmu Šílení z roku 2005), a Předčasný pohřeb, rozehrávající do drásavých podrobností také později mnohokrát vytěžený motiv člověka, který je omylem pohřben zaživa.

 

Obě povídky už mají svá zvuková zpracování z dřívějška, ta první se objevila na CD vydavatelství Tympanum Dvanáct nejznámějších povídek E. A. Poea z roku 2007 v interpretaci Miroslava Táborského a pro slovenštinou vládnoucí posluchače vznikla v roce 2003 ve Slovenském rozhlasu dramatizace Berco Trnavce, kterou slovenské rádio čas od času reprízuje. Předčasný pohřeb zase načetl ve vlastní režii a vlastním překladu rozhlasový mág Josef Červinka už v roce 1991 a z rohlasových prací lze připomenout třeba tragikomický příběh To by se psychiatrovi stát nemělo Careye Harrisona, který pro rozhlas v roce 1996 natočil právě Josef Červinka s výtečnými Vladimírem Brabcem a Jiřím Lábusem v hlavních rolích.

Venclova hra však není pouhou dramatizací předlohy, dokonce není ani převedením dvou umně pospojovaných povídek do podoby rozhlasové hry, nýbrž jde mnohem dál. Vencl na základě Poeových textů (krom dvojice zmíněných i s motivy z několika dalších) vytvořil originální a především moderní rozhlasovou hru, v níž mu prastaré horory slouží nejen jako předloha, ale i jako materiál k prozkoumávání a jakémusi dialogu s dávno mrtvým géniem (nejen) hororové literatury.

Ocitáme se na zámku Hroby na konci běžné prohlídky, která je však poslední v sezóně a kterou proto následuje ještě speciální návštěva zámecké krypty. Ta se otevírá právě jednou ročně, a to pouze pro dva účastníky. Letos se jimi stane mladý pár Robert a Sabina – a neviditelné, leč dobře slyšitelné divadlo hrůzy může začít. Co je na celé hře asi nejzajímavější, je způsob, jakým si Vencl pohrává s nejrůznějšími klišé a stereotypy, které se k hororu za léta jeho popularity začaly přirozeně vázat. Jestliže v době vzniku byly Poeovy texty nanejvýš originální a neotřelé, dnes jsou přece jen snadno předvídatelné, jakkoli to nic neubírá na jejich očividné myšlenkové i literární genialitě. Dá se k nim možná přistupovat s určitým typem zobrazovacího naturalismu, kdy ztracenou překvapivost nahradí estetika hnusu, ale také je lze pojmout – jak to do značné míry Vencl činí – jako hru a nadsázku, která sice vyžaduje určitou spolupráci od posluchače, ale o to zábavnější a vlastně i hlubší pak je. A rovnou si můžeme položit otázku, kterou však musíme nechat bez obecné odpovědi jen jako námět k zamyšlení případnému posluchači: Nakolik ovlivní prožitek publika skutečnost, že dopředu ví, že se jedná o horor?
 

banner 1200x150

Hra je založena na koexistenci vyvážené trojice postav. Sabina v podání půvabné a talentované Elizavety Maximové je přemýšlivé děvče, které by rádo na všechno znalo odpověď a které každým okamžikem prahne po racionálním vysvětlení, zatímco Robert mladého člena Národního divadla Zdeňka Piškuly je floutek, který pro jistotu nebere nic vážně a tropí si žerty i ze situací, které by vtipné připadaly málokomu. Trio pak korunuje bezejmenný kastelán v podání uměleckého šéfa pražského Činoherního klubu, zkušeného divadelního i rozhlasového herce Martina Fingera. Ten už poněkolikáté dokazuje, že plnohodnotného a výborného hereckého výkonu lze i v čistě rozhlasové práci dosáhnout uměřeností a minimalismem, aniž by posluchač zůstal o cokoli ochuzen. Fingerův kastelán je věcný a chladný, jeho úsečné odpovědi jsou jedním z prostředků, jakým se ve hře dosahuje napětí a zlověstné atmosféry a Fingerova práce s hlasem odkazuje například k panu Kopferkinglovi . Působí to tak, že Vencl, který u tohoto titulu figuruje i jako režisér, u všech tří protagonistů dobře věděl, co od nich požaduje, a ti mu naplno vyšli vstříc.

Ačkoli to může působit jako nošení dříví do lesa, nesmíme zapomenout vyzdvihnout zvukařskou práci, za kterou stojí mistr zvuku Dominik Budil ve spolupráci s Jakubem Ratajem. Herecké výkony dokázali zasadit do velmi přesvědčivého designu, který je přiměřeně názorný a který příjemným způsobem dodává nahrávce tu správnou syrovou a zlověstnou atmosféru.

 

Recenzovaná audiokniha: 

Audioknihy ze stejného žánru

Jediný dobrodružný román Otakara Batličky vypráví o příhodách kanadské výpravy, která v brazilských pralesích hledá naleziště vzácných nerostů. Bojuje přitom s divokou přírodou, s nepřáteli a především s nástrahami, které do jejich cesty klade jistý bohatý ziskuchtivec.
Píše se únor 1953. Do Stalinovy smrti zbývá zhruba měsíc. Lva Stěpanoviče Děmidova, bývalého vojáka, nyní příslušníka tajné policie, požádá jeho přítel, aby znovu otevřel případ úmrtí jeho syna. Nevěří totiž, že šlo o nehodu. Děmidov je po počátečních pochybách stále více přesvědčen, že je na stopě sériového vraha. Jenže zločinnost v zemi sovětů vlastně…
Nejdřív byli jen oni dva a do života jim mělo vstoupit miminko. Ten dům byl jejich začátek. Nebo to byl konec? Temný příběh z jednoho domu, do kterého se nastěhuje mladý pár, a ve kterém není, jak se zdá, všechno tak úplně v pořádku.
Rozhlasová inscenace Shakespearova Krále Leara, natočená a poprvé vysílaná v závěru roku 1989, je v mnoha ohledech jedinečná. V Králi Learovi Jiří Horčička dokázal ryze rozhlasovými prostředky odkrýt emocionální, etické i estetické hloubky této – dle soudu mnohých teatrologů – nejlepší dramatikovy tragédie.

Recenze ze stejného žánru

Královský písař Jiří Adam z Dobronína se vydává z Prahy do Plzně kvůli inspekci na místní radnici. Na cestě potkává zajímavého mladíka, Petra Korce, který se vrací ze studií v Itálii. V hustých lesích je jejich kočár přepaden, což přivádí písaře na myšlenku, zda nešlo namísto náhodného zločinu o předem naplánovaný akt, který by mu…
Rozhlasové a audioknižní adaptace divadelních her jsou u nás historicky velice oblíbené a často přinášejí mimořádné posluchačské zážitky. Jejich drtivá většina samozřejmě vznikla péčí Československého a Českého rozhlasu, avšak již v dřevních dobách řada divadelních textů vyšla na LP deskách, i když především jako zkrácené sestříhané záznamy divadelních představení. Zvuková podoba divadelní hry však v…
Potkali jsme jej v čítankách, možná i v povinné literatuře: Jaroslav Havlíček coby přední představitel české psychologické prózy. Tečka. Tím dost možná naše povědomí a zejména pak vztah k autorovi tvořícímu v první polovině minulého století končil. Ti šťastnější z nás pak poznali vydařené filmové adaptace (Helimadoe, zejména ale Petrolejové lampy). Jaká byla škoda vnímat…
Cesta do pravěku z roku 1955 patří k domácím filmovým klenotům s mezinárodním věhlasem. Snad každý z nás se někdy divácky připojil k dobrodružné výpravě čtyř kluků na jejich cestě za původem trilobitů a žasl nad důkladným rozpohybováním pravěkých tvorů, o nichž v době natáčení nebylo zdaleka tolik poznatků, jako dnes. Nyní si můžeme putování…

Dále od recenzenta

Když britský televizní producent Jim Grant přišel v roce 1995 ve svých jedenačtyřiceti letech o práci v televizní stanici Granada, rozhodl se, že se dá na dráhu spisovatele na volné noze. Ze všech žánrů ho nejvíc lákal thriller a ze všech prostředí pak Spojené státy. Uvažoval takto: v USA thriller vznikl, zde má domov a…
Nakladatelství Audiolibrix letos vydalo papírovou, elektronickou i zvukovou podobu titulu Mám jméno, bez nadsázky jedné z nejdůležitějších knih, které byly v poslední době napsány. Jde o rozsáhlý autobiografický příběh Chanel Miller, obyčejné americké studentky slovutné Stanfordovy univerzity nedaleko Palo Alto v Kalifornii. Ta se v roce 2019 stala obětí násilného (a zdůrazněme: hrubě násilného) sexuálního napadení ze strany zdejšího…
Americký spisovatel polského původu Jerzy Kosińsky nazval svůj první anglicky psaný román podle barbarského zvyku, jehož svědkem býval v dětství: vesničané odchytili z hejna slabě vypadajícího ptáka, kterému pestře pomalovali křídla a vypustili ho zpět. Hejno pak reagovalo na zdánlivě podivného tvora jako na neznámé nebezpečí a „nabarvené ptáče“ velmi rychle zabilo. V Kosińského knize,…

Další lákavé recenze

Symfonie s úderem kotlů
Recenze

Nemuzikální akvarista

Audioknižních detektivek se Sherlockem Holmesem existuje celá řada a nemálo z nich je k dispozici i ke koupi na audioknižním trhu. Jedná se o příběhy ...
Číst dál →
Povídky a příběhy
Recenze

Pocta Josefu Somrovi

Čerstvý držitel Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v činohře, pan Josef Somr, slaví 15. dubna 2014 své osmdesáté narozeniny. Jeho jméno je zárukou té nejvyšší ...
Číst dál →
Svědkyně ohně
Recenze

Poctivé drámo

Severská detektivka je v současnosti světovým fenoménem a ani čeští čtenáři nezůstávají o nic ošizeni. Zatímco před revolucí a v 90. letech jsme mohli poznat ...
Číst dál →
Dvanáct nejznámějších povídek
Recenze

Podivné experimenty Edgara Allana Poea

Do kin právě přichází snímek Podivný experiment, který, stejně jako o dva roky dříve Havran, převádí na filmové plátno povídky, které napsal mistr napětí Edgar ...
Číst dál →
banner 300x480
banner 300x300
banner 300x300

O autorovi

Pohřbeni zaživa
„Je tady někdo, kdo si objednal návštěvu krypty?“ Rozhlasový horor scenáristy a režiséra Víta Vencla si vypůjčuje motivy hned z několika děl Edgara Allena Poea, především z povídky Předčasný pohřeb. V děsivém příběhu excelují démonický Martin Finger a nevinné oběti Elizaveta Maximová se Zdeňkem Piškulou. V pozdním podzimním odpoledni se na zámku Hroby po právě skončené prohlídce loučí kastelán se skupinou turistů. Je to poslední prohlídka této sezóny a možná proto je v obleku a s kravatou. Dva účastnici exkurze, mladý pár, mají ale ještě objednanou exkurzi do místní krypty. Je to exkluzivní příležitost. Krypta se otevírá jen jednou ročně, a právě jen pro dva účastníky. Navíc kastelán zmiňuje jakési výročí. Cesta do podzemí vede přes část zámku uzavřenou pro turisty, kde ještě poměrně nedávno byl ústav pro choromyslné. Zdá se, že není tak prázdný, jak kastelán tvrdí.
Přejít nahoru