Stejně jako audioknižní Kmotr z roku 2022, který si vysloužil hned tři ocenění v rámci ankety Audiokniha roku, je i závěrečný díl volné mafiánské trilogie Poslední kmotr ve zvukové podobě dílem vydavatelství OneHotBook. A protože vítězný tým se nemění, zůstali i hlavní tvůrci, tedy režisér Michal Bureš a herec Oldřich Kaiser. Puzo však po Kmotrovi a zčásti i volně navazujícím Siciliánovi nechal rodinu Corleonů za sebou a soustředil se na nové postavy i prostředí. Zúročil totiž své zkušenosti scenáristy a posvítil si na prostředí velkých filmových studií a zkorumpovaných producentů Hollywoodu i hazardních podniků v Las Vegas.
V prologu Posledního kmotra se sice na skok vrátíme do roku 1965, většina děje se ale odehrává počátkem devadesátých let, kdy se Amerika i její podsvětí proměnily a z kdysi mocných mafiánských klanů zbyla posední, opravdu mocná famiglia Clericuziů. Starý don Domenico navzdory názorům mladších a dravých příbuzných, kteří by rádi udržovali staré dobré sicilské tradice, usiluje o to, aby jeho potomci přešli od krvavých zločinů k sofistikovanějším, bezpečnějším a na papíře legálním finančním operacím, kdy sice budou lidé okrádáni, ale v mezích zákona. Situace tak nevyhnutelně míří ke střetu obou přístupů, které jsou ztělesněny dvěma možnými donovými následovníky – intelektuálně zdatným manažerem hotelu Crossem a horkokrevným, násilnickým Dantem, hnaného pudy a touhou po pomstě.
Oldřich Kaiser zúročuje v Posledním kmotrovi své dlouholeté zkušenosti při práci s rozhlasovým mikrofonem, před nímž ztvárnil desítky vážných i komediálních úloh. Jak nám svěřil v rozhovoru během jedné z natáčecích frekvencí, snažili se s režisérem Michalem Burešem hledat dostatečně odlišné hlasové polohy ale nepřekročit hranici toho, kdy by přílišná hlasová kreativita byla už nemístnou karikaturou.
Jejich snaha se v zásadě povedla, desítky postav příběhu ožívají obdařeny každá speciálními charakteristikami, byť to občas znamená uchýlit se například k přízvuku s nádechem ostravštiny. Tempo vyprávění je tentokrát o něco pomalejší, zůstává však pro herce typicky pečlivá (a v případě zdvojených souhlásek až hyperkorektní) výslovnost, i démonicky děsivý tón, když s úsměvem na rtech zdánlivě nevinně oznamuje člen klanu provinilci nutnost jeho potrestání. Na několika místech se, opět jak je jeho zvykem, režisér Bureš pro podtržení významu dané pasáže rozhodl podpořit vyznění drobnou úpravou textu, například přidaným zvoláním „Amen“ po vynesení rozsudku, či uzavřením otcovských rad slovní výměnou „A už mě neotravuj“ – „Ano, tati.“
Poslední kmotr obsahuje několik vedlejších dějových linií, klíčová je zejména ta, týkající se pozlátka Hollywoodu. Rozkošatělý příběh tak i díky tomu nabírá tempo až ve druhé polovině, kdy se také interpretace stává živější. Spolu s tím, jak postupně ubývají některé eliminované postavy, se příběh zpřehledňuje a odpadá nutnost výrazné hlasové profilace charakterů, takže se místo ní Kaiser více soustředí na budování atmosféry, což z poslední třetiny příběhu a zejména epilogu dělá zážitek opravdu jedinečný. Výslednému dojmu pomáhá i epicky působící zvukový doprovod nahrávky, který jako málokdy dělá dojem, že projev interpreta i hudba jsou jedním monolitem, a ne dvěma různými složkami.
