Když se v roce 2007 objevila na pultech knihkupců Žena v kleci Jussiho Adler-Olsena, málokdo asi tušil, že se zrodil nový bestsellerový autor. Ne že by šlo o jeho prvotinu. V té době sedmapadesátiletý rodák z Kodaně už měl tou dobou za sebou téměř dvě desítky let aktivní spisovatelské dráhy, přesto se do povědomí široké veřejnosti zapsal právě až díky pilotnímu příběhu série Případy oddělení Q. Po místy až šokujícím románu přišly další silné momenty, jmenovitě Zabijáci, Vzkaz v láhvi a zejména Složka 64. Ty se dočkaly i zdařilé filmové podoby. Po pátém akčněji pojatém Marcovi začaly postupně do příběhů prosakovat osobní příběhy pracovníků Oddělení Q, díky nimž jsme se dozvídali více o minulosti výstřední sekretářky Rose, syrského asistenta Asada nebo mladého vyšetřovatele Gordona. A právě tento směr nyní v desátém, závěrečném díle Sedm metrů čtverečních graduje, protože došla řada na kostlivce ve skříni hlavního hrdiny.
Podle vývoje série se zdá, že minimálně o základních obrysech Carlovy linky musel mít Jussi Adler-Olsen představu už od začátku. V předchozích dílech totiž postupně trousil nejrůznější drobné detaily především z doby před vznikem oddělení Q, které se nyní spojily do logického celku. Před mnoha lety se totiž Carl Mørck dostal během vyšetřování kuriózních vražd hřebíkovačkou s tehdejšími kolegy do centra palby, z níž on jediný vyvázl navzdory pochroumané psychice ještě dobře. Druhý člen týmu totiž bohužel zemřel a z třetího se stal kvadruplegik. Nyní se ukazuje, že tehdejší události měly mnohem hlubší význam, než se mohlo Carlovi celé roky zdát.
Desátý díl je vhodné poslouchat až poté, co si vyslechnete všechny předchozí příběhy. Některé postavy z minulých případů se totiž v Sedmi metrech čtverečních vracejí, aby Carlovi v těžké situaci pomohli. Je tak trochu sentimentální příběh slibovaným velkým finále? Do značné míry jde o bilanční příběh, v němž snaha dovyprávět všechny linky možná trochu převládla nad poctivou detektivkou, protože mravenčí práce s důkazy zde poněkud uvolnila místo své místo ve prospěch akce, dramatična a napětí. Přesto je toto finále stále důstojným zakončením úspěšné série. Čtyřiasedmdesátiletý autor už možná nemá tolik jedinečných nápadů, rozhodně se ale za závěrečnou tečku za svým životním dílem nemusí stydět. A totéž platí i pro tvůrce audiopodoby.
Lze s povděkem kvitovat, že celou sérii pro OneHotBook zkompletoval herec Igor Bareš. Jeho podání se perfektně doplňuje s překladem Kristiny Václavů, který kromě svěžích jazykových obratů nabízí i notnou dávku i v češtině srozumitelného humoru. Z ní herec dokáže svým jedinečným projevem vytěžit pro posluchače mnohé vtipné momenty, které jim uvíznou v paměti. Těžištěm jsou ale kromě popisných scén především úvahové pasáže, v nichž se Carl zamýšlí nad smyslem své profese, životními prioritami a pro něj až nezvykle optimisticky zpoza mříží vyhlíží světlejší zítřky. Na to, zda přijdou a jaký další osud si autor pro svého hrdinu připravil, si ale musíte nahrávku sami poslechnout.
Barešův projev je jako vždy adekvátní danému příběhu. Adler-Olsenovy příběhy se zdánlivě čtou takřka samy, autorovo vyjadřování je nenásilné a přístupné, stejně tak tempo by šlo označit za příjemně plynoucí. A stejně tak přistupuje k interpretaci i Bareš. Čte spíše rozvážně, přesto však poutavě a záživně, takže posluchači dává příležitost vše řádně vstřebat, zároveň mu ale nedovolí se od děje odtrhnout. Bareš se ale umně přizpůsobuje tempu vyprávění, intuitivně zrychluje během akčních scén a v dialozích rozehrává kromě emocí i výstižné charakteristiky jednotlivých aktérů. Použitá hudba jde ve šlépějích předchozích dílů, takže její rytmické, mírně zahloubané ladění nebude pro věrné posluchače série ničím překvapivým.
Co však doposud nebývalo zvykem, je pravděpodobná nepřítomnost režiséra. Zatímco u ostatních devíti detektivek dohlížela na natáčení Jitka Škápíková, tentokrát není režie uváděna. Ať už ale režisérské křeslo bylo obsazeno, či ne, na několika místech zůstaly v nahrávce drobné nepřesnosti a přeřeky, které by mělo vychytat právě buď režisérské ucho, popřípadě externista najatý na kontrolní poslech. Nejde o závažné prohřešky, jen o drobné kaňky, na které nejsme u jindy precizně nalinkovaných produktů od OneHotBook příliš zvyklí.
Pro fanoušky případů Oddělení Q, kterých není zrovna málo, je Sedm metrů čtverečních takřka povinnou četbou. Svůj podíl na tom kromě svižného autorského stylu a zdařilého překladu má v případě zvukové podoby i herecký projev Igora Bareše, který se obvykle načítání dlouhých severských detektivek příliš nevěnuje. Bude zajímavé sledovat, zda mu výlety do Skandinávie nezačnou po čase chybět a neupíše se k nějaké další krimisérii, což by milovníci žánru jistě uvítali.
