Britská autorka Louisa Scarr má za sebou desítku románů pod vlastním jménem, větší pozornosti se jí ale dostalo až díky Kopírákovi. Toho vydala pod pseudonymem Sam Holland, který na pražském Světě knihy označila za své „narušené já“. Tvrzení Nejděsivější krimi thriller roku na obálce v jeho případě skutečně nelhalo.
Holland založila Kopíráka na myšlence, jak by asi postupoval vrah, který by se inspiroval skutečnými sériovými zabijáky, a své postavy nešetřila. V následujícím Čísle 20 se zčásti obměněný vyšetřovací tým zaměřil na hledání stop vraha, který se patrně rozhodl dokončit úkol „kolegy“, odpykávajícího si svůj trest za mřížemi. Třetí Pán loutek opět vrací do hry některé vyšetřovatele z úvodní knihy, southamptonská policie ale tentokrát čelí sérii vražd maskovaných za sebevraždy. Podaří se detektivům odhalit, kdo je oním manipulátorem, jenž své oběti vodí jako marionety?
Kopírák vyšel v Témbru v podání Lukáše Hlavici a Jitky Ježkové, další příběhy už herečka čte sama. Její vyrovnané tempo a nezaměnitelný hlas, kterým dokáže nejen poutavě překlenout popisné pasáže, ale také vzrušeně popisovat napínavé události, tvoří zásadní pilíř audio verze. Ani nervydrásající scény na hraně bizarnosti nepůsobí v jejím podání tak přehnaně, Ježková je naopak bez mrknutí oka a beze stopy ironie podává uvěřitelně, jako by byla jejich očitým svědkem. Vzrušení v jejím hlase dobře dokresluje i pasáže, ve kterých tu a tam i otrlým konzumentům detektivek tuhne krev v žilách.
Režisér Jan Drbohlav spolupracoval na prvních dvou nahrávkách se studiem All Senses Production Štěpána Škocha a Kate Hamsíkové, Pán loutek ale vznikal za dozoru zvukaře Davida Pravdy v prostorách S Pro Alfa CZ. Pokud nebudete jednotlivé díly poslouchat těsně po sobě, možná si rozdílu nevšimnete, při přímém srovnání ale zní nejnovější nahrávka trochu zastřeně a interpretace je bez zvýšení hlasitosti o chlup méně zřetelná. Na několika místech na začátku audioknihy také subjektivně zvuk trochu kolísá. Nejde o nic zásadního, obvyklou jedničku s hvězdičkou si však nyní Témbr neodnáší.
Co naštěstí zůstalo při starém, je hudba Pavla Holého, která je vhodně nerušivá a objevuje se nejen mezi kapitolami, ale i v rámci nich na místech, která si zaslouží oddělit. Drobná výtka závěrem míří k přípravě některých anglických výrazů zejména z místopisu. Často se opakující Gloucester Road (správně „Glostr“ a ne „Glousestr“) patří do skupiny „chytáků“, v nichž se často chybuje, a nahrávky Sam Holland v tomto bohužel nejsou výjimkou.
Pokud máte rádi napínavé krimithrillery a nevadí vám brutalita, pak jste tu na správném místě. Doporučujeme ale začít prvním dílem, následující knihy v sobě chtě nechtě obsahují spoilery. A také byste si neměli hlavní postavy příliš oblíbit, autorka se jich totiž ráda zbavuje. I pro nadcházející příběh ostatně avizovala smrt jednoho z členů vyšetřovacího týmu, o napětí tedy nejspíš nebude nouze.
Zajímavostí je, že na tuzemských i zahraničních fórech mají autorčiny knihy vzestupnou tendenci v hodnocení. Doufejme, že tomu tak bude i u čtvrtého dílu The Countdown Killer, který v originále vychází 25. června.
